|
Boris Spec žije v lotyšské Rize a jako novinář zaměřený na auta pracuje pro litevské a ruské časopisy. Spec je přezdívka, jako „specialist“. Boris říká, že jeho tvorba byla zpočátku celkem seriozní – chlapecky důkladné kresby aut, helikoptér, plavidel atd., provedené odpovídající technikou, kterou je iluzivní kresba propiskou. Jednoho dne však nakreslil kozla mořeplavce, umístil ho na internet a nadšené ohlasy odstartovaly jeho dráhu malíře absurdních komentářů. Spec kreslí skvěle, ale ačkoli je nadán k velmi lapidárnímu a expresivnímu vyjádření, sdílí se svými oblíbenci Markem Rydenem a Hieronymem Boschem zálibu pro detail. Jeho publikum tvoří kromě kolegů a přátel široká komunita uživatelů ruského serveru livejournal, kresby už ale otiskl i ruský Esquier a jeho obrázky byly součástí projektu Alice Nikitinové Charming Nonchalance v internetové NoGallery. Lotyšci prý své politiky nenávidí a politika je nezajímá: Spec tedy nereaguje aktuální situaci v Lotyšsku a postsovětském Rusku, ale spíše na existenci politiky a politiků jako takových. Reflektuje i úspěchy kosmonautiky a úděl popových hvězd a s Hitlerem, Stalinem a Leninem zachází podobně jako v dětských vtipech typu tři státníci přistáli na pustém ostrově, a co se nestalo... Ostatně Ryden si s Abrahamem Lincolnem taky dělá, co chce. Spec má rád Daniila Charmse a Sergeje Dovlatova a Alberta Camuse a jeho obtížně přeložitelné texty mají stejně jako obrázky specifické kvality založené na zvukomalbě, rytmu, kontrastu jazykových stylů a plochém humoru. Dlouho jsem přemýšlela, kde už jsem viděla hvězdy z jeho vesmírných výjevů – byly to ilustrace Antoine de Saint Exupéryho k Malému princi.
Doporučené články
|
|
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
|
|
|
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006
Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
|
|
|
V oblasti kultury již není nic, co by nebylo použito, vyždímáno, obráceno naruby a v prach. Klasickou kulturu dnes dělá „nižší vrstva“. Ve výtvarném umění jsou někdy umělci pro odlišení nazýváni výtvarníky. Ostatní umělci musí hledat v jiných vodách a bažinách, aby předvedli něco nového, jiného, ne-li dokonce ohromujícího. Musí být přízemní, všední, političtí, manažerští, krutí, hnusní nebo mimo…
|
|
|
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
|
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář