Časopis Umělec 1998/2 >> Jiná realita (Foto Relations) / Fotografie švýcarských umělců devadesátých let | Přehled všech čísel | ||||||||||||
|
|||||||||||||
Jiná realita (Foto Relations) / Fotografie švýcarských umělců devadesátých letČasopis Umělec 1998/201.02.1998 Kateřina Pažoutová | výstava | en cs |
|||||||||||||
Fotografické práce umělců, avšak ne profesionálních fotografů, představila výstava Foto Relation s podtitulem 12 umělců a umělkyň ze Švýcarska a jejich práce s fotografií v brněnském Domě umění, rozšířená ve dvou realizacích, vlajkách a billboardu i do volného prostoru města.
Tři fotografie Uga Rondinoneho s názvem „I don´t live here anymore“ zpochybňují iluzivní realitu atraktivních módních fotografií vmanipulováváním autoportrétu, nahrazujícího tváře modelek. Vzniklá ambivalence mužského a ženského, „drobné vady na kráse“ a vytržení zobrazení mimo možný kontext narušují zaběhnuté způsoby vnímání. Jacques Berthet v sérii fotografií z lomů v Carraře, nevytváří dokumentární snímky, ale důsledně vyhledává pohledy, které poukazují na možnost chápání místa jako prostoru, v němž si jakoby samo pro sebe, od přírody vznikalo umění minimalistické. „Colors“ Dominiqua Uldryho nejsou jen třemi barvami rozeznatelnými na první pohled, na druhý pohled jsou to i tři živly - voda, vzduch a země, a zárověň tři různé struktury hmoty. Aby mohl vůbec začít fotografovat, musí si Bernard Voita sestrojit složitá zátiší. Z dálky působí třeba jako pohled na město, nebo jako abstraktní kompozice, a zblízka se vynořují konkrétní, jakoby svévolně rozházené předměty. „Náhodné“ výjevy s polopostavami na pozadí městského interiéru Beata Streuliho, snímané teleobjektivem, byly tím nejpůsobivějším z celé výstavy. Barevné tisky z fotografií, zvětšené do nadživotní velikosti, ukazují bezděčná gesta lidí, nevědomých si toho, že je někdo pozoruje. Záměr Streuliho však náhodný není. Ve fotografiích vytváří až klasické kompozice a řazením seříznutých fotografií vedle sebe navozuje dojem zastaveného filmového obrazu, připomínajícího nekonečnost pouličního děje. Připravená kompozice je patrná i na videozáznamu „Allen Street“, vytvořeném opět ukrytou kamerou. Obrazové těžiště děje, lze-li takto náhodný pohyb na ulici nazvat, je situován pomocí natočení kamery do pravé části obrazovky. Felix Stephan Huber je představen dvěma pracemi, které propojuje způsob instalace, přístup k fotografickému materiálu a princip opakování. „Warteraum“ s trojicí čekajících v hale nádraží nebo letiště přibližuje pocit nekonečnosti čekání v uzavřeném neosobním prostoru pomocí zmnožení dvou zeleně a okrově monochromně zabarvených fotografií, mezi nimiž je navíc nepatrný rozdíl v pohybu postav. Hannah Villiger v cyklu „Block XX“ konstruuje ze svého těla abstraktní kompozice. Nejasnost dominuje nad čitelností původních významů zobrazovaného natolik, že přítomnost obrazu lidského těla přestává být podstatná. Již zřejmější, o jakou část lidského těla se jedná, je u „Vennen Veines“ Balthasara Burkharda. Jeho čtveřice fotografií paží ovšem opět chápe lidské tělo jako zobrazující materiál. Vnímání samotné struktury je potom asi stejně silné jako vnímání tvaru. Hans Danuser také používá fotografií jako prostředku utváření nové reality. Nebýt názvu fotografií „Landschaft“, nebylo by vůbec jasné, co fotografie znamenají. Nejsou to ale krajiny skutečné, snímky zachycují snad rozrytý písek, i když ani to není úplně jisté. Lisa Schiess dokonce ani nefotografuje. Vystřihuje čenobílé snímky z novin a přenáší je pomocí chemikálií na různě barevné hedvábné podušky. Bývalý architekt Georg Aerni instaloval podél zdi jedné z výstavních místností soustavu fotografií pařížských bulvárů „Panoramas Parisiens“. Nejsou to skutečná panoramata. Snímky, vytvořené fotoaparátem s vychylovacím objektivem korigujícím perspektivu tak, aby byla zachována vertikalita linií staveb, umožňují „nereálné“ spojení fotografovaných objektů. Při podrobnější prohlídce fotografií a pokusu proniknout do záměrů autorů se nejeví jako základní spojovací bod rozdílnost daná výběrem témat a jejich zpracování, podtrženému navíc velmi odlišnými způsoby adjustace fotografií a celkovým přístupem k možnostem, který tento způsob zobrazování nabízí. Přístup představených umělců k médiu fotografie asi nejlépe charakterizuje touha dívat se na věci jinak, než je běžné. Zpochybňuje se tak obvyklý pohled na realitu a nabízí se otázka, zda význam, který je jí běžně přikládán a zdá se být neměnný, je ten pravý. Foto Relations, Dům umění města Brna, 13. 1. - 1. 3. 1998
01.02.1998
Doporučené články
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář