Časopis Umělec 2006/3 >> Artkomiks - víc než žvýkačka Přehled všech čísel
Artkomiks - víc než žvýkačka
Časopis Umělec
Ročník 2006, 3
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Artkomiks - víc než žvýkačka

Časopis Umělec 2006/3

01.03.2006

Anna Charkina | sonda | en cs de

Ještě před několika lety nebyl komiks v zemích bývalého Sovětského svazu nijak zvlášť populární a patřil k nepříliš uznávaným žánrům. V současnosti už i tak renomovaná a solidní instituce jako je Centrum současného umění M’ARS v Moskvě poskytuje pátý rok po sobě prostor pro realizaci festivalu KomMissia.
V sovětské éře nebyl vztah ke komiksům o nic lepší než vztah ke žvýkací gumě. V ideologických soudech o otupujícím působení kapitalistického světa se to i ono považovalo zbraň pro boj zblízka. Bezmyšlenkovité převalování žvýkačky v ústech i prohlížení knížek, v nichž jsou pouze obrázky, a slova se objevují v útvarech připomínajících nafouknutou bublinu – obé symbolizovalo zhoubný vliv tržní ekonomiky na nestálý úsudek dospívající generace. Přesto se však za účelem uspokojení skryté touhy sovětských dětí po produkci tohoto druhu v časopisech pro nejmenší, jako byly “Veselye kartinki” nebo “Murzilka”, objevovaly jednoduché komiksové příběhy. A vyráběla se sovětská žvýkačka, s níž člověk za žádnou cenu neudělal vytouženou bublinu.
Tento vztah ke komiksu jako k něčemu dětskému a nezávažnému přežívá i dnes. Možná tak poslední rok nebo dva si lide postupně začínají uvědomovat, že komiksová kresba může být uměleckým výtvorem právě tak jako knižní ilustrace, televizní znělka nebo booklety k CD diskům. K tomuto posunu dochází nejspíše v souvislosti s postupným ustavováním se té oblasti vizuální kultury, do níž právě komiks patří.
Minulé pokusy vydávat komiksy stejně jako běžné knihy se nesetkaly s velkým úspěchem. Počátkem tohoto desetiletí se na knižním trhu například objevilo nakladatelství “Nitusov”, které vydávalo barevné komiksy v pevné vazbě. Tato poměrně drahá produkce však nevyvolala velkou poptávku. V poslední době se do vydávání komiksů pustily větší vydavatelství. Obvykle na literaturu zaměřená “Amfora” v roce 2005 vydala Sin City Franka Millera. Objevují se ale pouze překlady komiksů populárních na Západě, nebo příběhy nakreslené ruskými autory podle předloh populárních filmů či knih.
Mezitím se začaly objevovat skupiny mladých umělců, pro něž se komiks stal samostatným objektem zájmu. Díky své fascinaci kreslením se komiksu věnují nikoli kvůli penězům, nýbrž pro zábavu ve svém volném čase. Na vlastní náklady se dokonce pouštějí do riskantního vydávání sborníků a samostatně pořádají výstavy a festivaly. Takové skupiny čas od času vznikají v různých městech. V roce 1990 se například v Ufě objevilo studio “Moucha”, které v témže roce začalo vydávat stejnojmenný komiksový časopis. Vycházel ve velkém nákladu, prohlubující se ekonomická krize však znamenala jeho konec. Umělci byli nuceni se přeorientovat, založili videostudio a začali natáčet hudební klipy.

Zatímco vydavatelé rozvažují, Lidé mrtvé ryby vydávají komiksy

V Moskvě se úkolu zorganizovat umělce zabývající se kreslením komiksů ujal veselý a podnikavý člověk jménem Chichus. Skupina “Lidé mrtvé ryby” se soustředila okolo časopisu “Fantom” a spojila umělce, animátory a scénáristy pocházející z různých koutů země (http://xixuc.mrtech.ru). Od roku 2003 vydávala “Almanach kreslených příběhů, grafických novel a komiksů”. Ten byl s narůstajícím počtem Lidí, kteří se na něm podíleli, přejmenován na “Národ mrtvé ryby”. “Lidé” s Chichusem v čele jsou hlavními organizátory festivalu komiksů “KomMissia”, který se už pět let pravidelně koná v Centru současného umění M’ARS v Moskvě.
V současnosti se jedná o nanejvýš úspěšné umělce pobírající vysoké platy v reklamních agenturách. A komiksy kreslí proto, že – řečeno Chichusovými slovy– “reklama je sračka, a někdo přece musí dělat opravdové umění”. Příznivci opravdového umění měli dřív těžký život. Nebrali je do Komsomolu, zabavovali jim samizdatové tiskoviny, rozbíjeli bytové výstavy. K posledně jmenovanému docházelo obzvlášť často a všichni umělci už byli zvyklí, že Lubjanka se o komiksy zajímá ve stejně vysoké míře jako progresivní vrstvy západní společnosti. Nicméně v roce 1989 Chichus tlak nevydržel a emigroval do SRN. Tam jej přijali jako politického uprchlíka, protože se vykázal zubem, který mu před časem vyrazila KGB při bytové prohlídce.
V Německu se ale stejně necítil doma. Mučedník za komiks tam stejně zůstane akorát “mučedníkem za komiks”. No a komiksy tady a tam - to jsou dvě různé věci. Zatímco v Evropě se jedná o mnohaletou kulturu, v Rusku “je potřeba na kultuře hodně pracovat”. Čímž se Chichus zabývá dodnes.
“Všichni vědí, že jsme gangsteři popírající dobré jméno umění, že naší tvorbu představují obrázky pro idioty a že naší múzou je šílený radioaktivní mutant”, říkají o sobě Lidé. Vskutku právě tato výbušná směs má nanejvýš přitažlivý účinek – festival KomMissia se každým rokem vyvíjí a nabízí stále nové projekty, myšlenky i účastníky z různých zemí. Letos se tak k již “starým známým” Francii, Belgii, Švýcarsku, Itálii, Japonsku, Polsku, Slovinsku a Ukrajině připojilo Lucembursko a Česká republika. Došlo k obnovení a rozšíření soutěžních stránek www.kommissia.ru, kde zájemci mohou představit svoji tvorbu a účastnit se bouřlivých diskusí. Jedním z hlavních cílů festivalu je boření mýtu o tom, že komiks musí být nutně legrační nebo hloupý. Jiné, hlubokomyslné příběhy se však zatím bohužel nesetkávají s přílišným pochopením. Workshopy a přednášky nebo burzy samizdatových výtisků jsou součástí vzdělávacího procesu směřujícího k popularizaci žánru komiksu, hlavní je však samozřejmě příležitost setkat se, prohlédnout si práce jiných a předvést vlastní.

Mezitím v Pitěru

Zatímco v hlavním městě se dění okolo komiksu již dostává ohlasu a zájmu zainteresované veřejnosti a tisku, v Petěrburgu si komiksoví tvůrci teprve razí cestu ke slávě. V severní metropoli existuje několik skupin mladých umělců věnujících se zkoumání a kreslení komiksů. Většinou se nejedná o profesionální sdružení – častěji je to jen něco na způsob zájmových spolků. Ty nejvytrvalejší nicméně postupně dosahují znatelných úspěchů, za což vděčí pouze svým vlastním silám a čirému entuziasmu. Jednou z nejpozoruhodnějších skupin je “SPb. Nouvelles Graphiques”.
Společnost přátel, které spojuje zájem o anime a manga, se vědomě profilovala jako umělecká skupina po první společné výstavě v Mediatéce Francouzského institutu v Sankt Petěrburgu v únoru 2004. Kurátorstvím výstavy, jejíž název se poté stal pojmenováním celé skupiny, byl pověřen nynější manager sdružení Dima Jakovlev. Stojí za zmínku, že všichni členové “SPb. Nouvelles Graphiques” (Re-I, TATKA, Jež, Elruu, Namida, Ilja Maximov a Roma Sokolov) pracovali nebo pracují v animátorském studiu “Mlýn”, které nedávno vyrobilo populární kreslený film Aljoša Popovič a drak Tugarin .
V tvorbě umělců ze “SPb. Nouvelles Graphiques” lze rozpoznat vášeň pro japonské komiksy, ačkoli za svůj vzor považují komiks pocházející z frankofonního prostředí.
I “SPb. Nouvelles Graphiques” byli zpočátku svého druhu zájmovým sdružením, v roce 2005 se jim však podařilo překročit toto omezení, když světlo světa spatřil jejich první sborník Pohádka?.. Je to vyprávění o tom, jak se duchové a zvěř snaží najít přítele dívce žijící v jejich dvoře. Něco na způsob kresleného filosofického příběhu o osamělosti. Každý, kdo na projektu spolupracoval, měl úkol vymyslet a nakreslit jednu z postav. Ačkoli dějová linie byla určena předem, každá část představuje samostatné vyprávění – příběh v příběhu. A přestože kreslířský styl každého umělce skupiny je osobitý, nebrání to vnímat knihu jako jednotný celek.
Druhá publikace skupiny dostala název podle moskevského výrazu “ČPS” neboli „čistě pitěrská sr...“ Moskvané tak obvykle označují vágní názory na abstraktní témata. Sborník zahrnuje samostatné projekty, které členové skupiny shromáždili v době jeho vydání. Album je tentokrát černobílé, což je možná důvodem, proč se ve zdrženlivém Pitěru prodává lépe než přecházející barevné.
“SPb. Nouvelles Graphiques” se nemíní spokojit s dosavadními výsledky. V nejbližší době chtějí vydat nový sborník Fantazie pitěrských ulic věnovaný Peterburgu, příběh o Napoleonovi Napoleon je vždy šťastný anebo sborník komiksů pro děti. S redaktorem českého časopisu “Aargh” Tomášem Prokůpkem také uvažují o možnosti vydávat v Rusku české komiksy a v Čechách ruské.
Momentálně pořádají petěrburští komiksoví umělci prezentace své tvorby v kavárnách, na módních večírcích a dokonce i na pláži v Petropavlovské pevnosti. Několikrát do roka na festivalu “KomMissia” v Moskvě nebo na “9. světě” v Kyjevě se setkávají s dalšími lidmi, kteří jsou podobně fascinováni kreslením. Avšak s tím, jak postupně roste popularita komiksů, se zvětšuje i naděje, že renomovaná velká nakladatelství obrátí pozornost na tuto oblast mladé kultury a začnou podporovat art-komiksy, jež se v Rusku zrodily vlastními silami.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…
MIKROB MIKROB
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
Nevydařená koprodukce Nevydařená koprodukce
Když se dobře zorientujete, zjistíte, že každý měsíc a možná každý týden máte šanci získat na svůj kulturní projekt peníze. Úspěšní žadatelé mají peněz dost, průměrní tolik, aby dali pokoj a neúspěšné drží v šachu ta šance. Naprosto přirozeně tedy vznikly agentury jen za účelem žádání a chytré přerozdělování těchto fondů a také aktivity, které by bez možnosti finanční odměny neměly dostatek…
Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…