Frackovy zkušenosti

Poštěstilo se mi, být nazvána konkurenčním časopisem nevychovaným frackem a ještě se pod tou nálepkou potkat s významným kurátorem, scénáristou a režisérem Martinem Dostálem. Nevychovaný fracek je podle pisatelky článku Vlasty Čihákové-Noshiro (Poděkování Karlu Babíčkovi, Ateliér č. 1/99) český překlad „enfants terribles“, což je metaforické označení, za které by byl vděčný kdekterý kritik či umělec, a které - předpokládám - už většina našich čtenářů považuje za archaické.
Do díků galeristovi Karlu Babíčkovi jsem se dostala na první pohled jako pouhá ilustrace nepochopitelného nevděku vůči jeho dlouholetým zásluhám. To je samozřejmě blbost, protože jsem ve své profesi projevila dostatečně pozitivní vztah k jeho galerii Behémót i k jeho činnosti v Nové síni (ostatně v článku je i dost záměrných nepřesností, jež mě nebaví komentovat). Fracek jsem, protože jsem Babíčkovi dala reflexovské Never more za to, že ukončil svoji galerijní práci a ponechal dvě slušné galerie jejich osudu. A nebaví mě to opět komentovat, protože by to bylo zbytečné a trochu trapné. Důležitý je totiž druhý plán článku, ve kterém lze rozkódovat ublíženecky motivovanou potřebu vynadat někomu, kdo si dovoluje (ale ptám se co, proboha?) na galeristu, jehož byla autorka zmíněného poděkování dlouholetou spolupracovnicí a kurátorkou, ale hlavně někomu, kdo léta kritizuje - a to zcela oprávněně, dají mi za pravdu ti, kteří už vůbec nemají čas psát o tak špatných výstavách - činnost výstavní síně Mánes, jehož je autorka šéfovou, nebo přesněji je zodpovědná za jeho výstavní činnost a téměř všechny výstavy kurátoruje. Jejím nejvytrvalejším kritikem je Martin Dostál a po něm hned já, a proto jsme ti frackové nevychovaní. Polemizovat v takovém případě o tom, jak se má chovat vychovaný kritik smrdí přece banálností, v horším případě pochlebováním. A prohlášení Čihákové-Noshiro, že nechápeme nuance galerijní ekonomiky nebo tradice místa či dokonce potřeby širší veřejnosti (to už je snad ironie, ne?) musí zkrátka v plátku jako je Ateliér (já dělám konkurenční Umělec a Dostál spolupracuje s konkurenčním Detailem) vypadat jako výhružné dopisy Bratrstva kočičí pracky Rychlým šípům - tedy asi naopak, kdyby ovšem hypoteticky uměla družina Rychlých šípů vůbec nadávat či vyhrožovat. A pak je tam ještě spousta pikantností, že třeba nemáme lézt do zelí Milanu Knížákovi, protože on tady má na frackovství monopol, ha! Další popularitu už konkurenčnímu médiu ale dělat nehodlám, někdo by si mohl myslet, že je zábavnější než my. (Ostatně - v naší družině mi všichni toho nevychovaného fracka závidí.)

01.01.1999