Časopis Umělec 2003/2 >> ČT 3 Přehled všech čísel
ČT 3
Časopis Umělec
Ročník 2003, 2
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

ČT 3

Časopis Umělec 2003/2

01.02.2003

Milan Mikuláštík | techno | en cs

Letos jsme se z Czechtekku vrátili v pondělí. Po příjezdu jsme si udělali u mě doma malé posezení a sledovali televizi v očekávání alespoň krátké mini-reportáže v bloku zpravodajství. Nejdříve jsme byli mile překvapeni, když moderátor oznámil, že se budou festivalu věnovat v rozsáhlém samostatném tématu, pak ale přišlo rozčarování, když jsme slyšeli všechny ty nesmysly a nepřesnosti (namátkou: na freeparties se prý hraje hudba dosahující rychlosti až 120 BPM (úderů za minutu) – ve skutečnosti se hraje daleko, mnohdy více než dvojnásobně – rychleji, na 120 BPM dnes začínají ty nejpomalejší chilloutové skladby). Dezinformace, které každým rokem média šíří ohledně Czechtekku, vnímají zasvěcení už jako tradiční folklór. Úsměvné je, když vidíte, jak jsou zkreslené nebo vymyšlené zprávy přebírány dále tištěnými médii (výše zmiňovanou mystifikaci jsem o několik dní později četl také v předním českém deníku), což je usvědčuje pochopitelně z mizerné novinářské práce, zároveň to ale také vede k zamyšlení, zda v příslušných novinách přistupují i k ostatním tématům se stejnou zodpovědností a objektivitou. Nicméně se zdá, že se novináři a potažmo celá společnost k fenoménu techna a freeparties staví méně agresivně, redaktoři soukromé televize, narozdíl od loňska, už nerozhazovali po okolí stříkačky, aby měli skandální záběry. Vždyť letos navštívilo festival podle odhadů přes 30 tisíc lidí. To už není jen underground, s takovým množstvím lidí už je třeba vážně počítat.
Historie freeparties, jak je známe dnes, je poměrně mladá. Kořeny tzv. taneční hudby leží v americkém Detroitu první poloviny osmdesátých let. Tam vznikly hudební žánry jako house a později techno. Důležitým předchůdcem bylo však také hnutí hippies šedesátých a sedmdesátých let se svými mobilními festivaly pod širým nebem, elektroničtí experimentátoři sedmdesátých a osmdesátých let (Cabaret Voltaire, Kraftwerk apod.). K syntéze těchto vlivů došlo nikoli na americkém kontinentě, ale v Evropě. Na konci osmdesátých let vznikají v Anglii první sound systémy, partičky levicově orientovaných hudebníků a umělců, spoluvlastníků silných zvukových aparátů, kteří organizují, zpočátku ve městech v opuštěných industriálních prostorách a squatech, první nezávislé hudební akce (určitě je třeba jmenovat systém Spiral Tribe, který stál později u zrodu české scény, ale také Circus Warp, Mutoid Waste Company, Exodus...). Ravers, jak se příznivcům rychlých beatů říkalo, se však velmi rychle objevili i v Americe, především v San Franciscu známém svou hippie minulostí. Nelegální taneční události byly stále častěji pořádány pod širým nebem v liduprázdné krajině. Částečně proto, že zvuk se stával stále silnějším, což ve městě představuje problém, a také díky nerozlučnému spojení taneční hudby s psychedelickými látkami, které s sebou přinášejí stavy souznění s přírodou. Freeparty ale zdaleka neznamená jen otřesně hlasitou hudbu a drogy, jak se mainstreamová média snaží děsit počestné obyvatele. Základním principem této kulturní altertnativy je odmítnutí zábavy, kterou konzumentům předkládají v načančaných klubech, kde je drahé vstupné, vydýchaný vzduch, snaží se vás odřít na nestydatě předraženém občerstvení, záchody nezvládají množství návštěvníků, kde ztrácíte veškerá lidská práva, dostane-li se do rukou sadistické ochranky. Freeparty vám dává svobodu jít, kam chcete, bavit se podle svého, ale hlavně svobodu možnosti sám se do vytváření konkrétní akce aktivně zapojit – jako hudebník, výtvarník, nebo jako performer. Vítáni jsou ale také technici, zvukaři, řidiči náklaďáků, někdo se musí starat o stánek s občerstvením. Freetekkno kultura je kulturou samozásobitelskou. Její ortodoxní vyznavači víceméně pohrdají životním stylem, který vzývá většina občanů. Namísto toho, aby se denně po návratu ze zaměstnání usadili u televize a nechali se pasivně krmit schválenými informacemi a vyčpělými zábavními pořady, snaží se zorganizovat si volný čas sami. Vždyť jeden z prvních britských systémů nesl název DIY (Do It Yourself) a pod tímto názvem byl také po letech zveřejněn jakýsi manifest technoscény. Toto nese v sobě nezakrývaný zárodek anarchismu, který systému (státnímu), samozřejmě nemůže být po chuti. Vždyť ostrovní technoscéna také narazila velmi tvrdě. V roce 1992 se v Castlemortonu odehrála ohromná technoparty (odhady mluvily až o čtyřicetitisícovém davu), po které však následovala vlna protestů obyvatel spojená s mediální masáží, zatčení více než desítky členů soundsystému Spiral Tribe (snad vůbec prvního anglického systému) a konečným výsledkem bylo schválení tzv. Criminal Justice Act, zákona, který fakticky zakázal v Británii pořádání nelegálních technoparties pod hrozbou konfiskace veškeré aparatury.
Britský parlament se tak stal porodní bábou české nezávislé taneční scény. Členové Spiral Tribe totiž přenesli pole své působnosti do Čech a jejich myšlenky se tu vskutku dobře uchytily. Záhy vznikají systémy jako Mayapur, Circus Alien, NSK… a jsou pořádány nelegální taneční akce v Hostomicích (1994-1996), Staré Huti (1997–1998), Mimoni (Czechtekk 1999) Lipnici (Czechtekk 2000) a Doksech (Czechtekk 2001). Obrovským zlomem však byl loňský festival Czechtekk u obce Andělka, který se poprvé pořádal na legálním pozemku a na kterém se dvacetitisícovému zástupu posluchačů představilo bezmála padesát sound-systémů . Ten letošní byl ještě monstróznější. Přijelo přes osmdesát zvukových stěn ze všech konců Evropy a odhadem třicet až čtyřicet tisíc návštěvníků, také ale množství vychytralých lidí, kteří více než kvůli hudbě a nepopsatelnému společnému zážitku přijeli kvůli rychlému nezdanitelnému (sic) výdělku. Několik desítek tisíc hladových a žíznivých lidí přeci jen představuje řádnou kupní sílu. Obyvatelé Andělky i Ledkova (obcí, u nichž se konal loňský a letošní Czechtekk) připouštějí ,přes výhrady k hlasitosti aparátů, že pro jejich vesnici znamenal festival ohromný finanční zisk.
V online rozhovoru na Britských listech se kryptoorganizátoři festivalu známí pod nicky Docent a Zak zmiňují o několika nabídkách prostoru pro příští ročník, které jsou jim už dnes předkládány zastupiteli dychtivými vylepšit stav obecního rozpočtu jim svěřených osad. Co tento vývoj bude znamenat pro budoucnost Czechtekku, těžko odhadnout, zatím se ale zdá, že i na tyto nástrahy je technoscéna připravena. Koneckonců, přes odpor, který vůči většinové kultuře chová, má scéna jako jednu z priorit otevřenost vůči novým zájemcům. Webové stránky sound systémů jsou plné utopických vizí a volání po změně společnosti prostřednictvím šíření myšlenek hnutí DIY, což by se pouhým lpěním na bezbřehé resistenci jen sotva zdařilo. Fakt, že se poslední festivaly konají na povolených místech, mluví za vše. V posledních letech je také zjevná snaha organizátorů vyhnout se útokům veřejnosti na konto velmi diskutovaného problému hald odpadků, které po proběhlé party zbydou. Už týdny před zahájením letošního festivalu byla proto zdůrazňována nutnost zapojení každého účastníka do úklidu a na místě bylo pak vybíráno symbolické parkovné (kdo zaplatil, toho auto bylo označeno vtipnou nálepkou s logem fiktivní televizní stanice ČT3) sto korun za osobní automobil na týden, aby tyto peníze byly po skončení celé té slávy použity k najmutí úklidové firmy. V naprosté většině se ovšem žádné vstupné na freeparty nevybírá a náklady bývají hrazeny z prodeje občerstvení. Každý systém sebou vedle zvukové aparatury přiváží také stánek s jídlem a pitím, prodej drog, který je poměrně obvyklý u zahraničních part, ale české systémy ho prakticky odmítají. Naše systémy také až na vyjímky (Circus Alien) neprovozují travelling (nomádský způsob života, obvyklý u systémů z jižních částí Evropy), jejich členové jsou “spořádaně” zaměstnáni (většinou u počítače) a vyjíždějí pouze o víkendech a v létě, a to především do okolí Prahy, kde mají zajištěnou slušnější návštěvnost fanoušků z metropole.
Pořadatelé samozřejmě nedisponují finančními prostředky, které by jim dovolily vytisknout tisíce plakátů a pozvánek, jako to dělají promotéři komerčních festivalů. Účastníci se o chystané akci dozví buď ústním podáním, anebo častěji ze speciálních webových stránek (u nás www. tekway.cz). Tam je zpravidla uveřejněn tzv. flyer – elektronická pozvánka, na které však najdete pouze jméno soundsystému a čas konání – chybí místo, na kterém se freeparty bude konat, namísto toho je zde telefonní číslo – infolinka. V den party se na záznamníku tohoto telefonu objeví stručný popis cesty na místo konání a stovky automobilů vyrazí na cestu. Absence lokality na flyeru byla vždy nutností, pochopitelně z důvodů utajení místa konání před pořádkovými službami do poslední chvíle. I když se dnes mnohé freeparties konají na povolených místech, je přesto jejich lokace většinou oznámena prostřednictvím infolinky až několik hodin před začátkem. Jednak se vždycky najde někdo s touhou celou akci těch podivných výstředních narkomanů překazit (třeba pokropením louky močůvkou) a byla by určitě škoda připravit se i o to dobrodružství, kdy ve tmě za volantem projíždíte okreskami a hledáte, kde že jste to měli odbočit na polní cestu. Systémy se snaží najít k uspořádání akce místo, pokud možno mimo dosah obydlených oblastí, aby se vyhnuly konfliktům s domorodci. Naše země je ale poměrně hustě osídlena a jeden čtyřicetikilowattový aparát je slyšet i na desetikilometrovou vzdálenost. Proto se i letos na zpravodajských serverech rozhořela plamenná diskuse na téma svoboda uspořádat na pronajatém pozemku ohlášenou hudební akci versus právo starousedlíků na klidný spánek (v Ledkově u Kopidlna žijí necelé dvě desítky obyvatel). To, že se ve stejné době konal na Letenské pláni daleko hlasitější koncert Rolling Stones, který rušil ve spánku tisíce obyvatel Prahy, zdaleka takové emoce nevyvolávalo. Technaři holt nemají tolik peněz na zajištění mlčenlivosti veřejných činitelů a se skamarádit se spravedlivým exprezidentem.





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

MIKROB MIKROB
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…
Obsah 2016/1 Obsah 2016/1
Obsah nového čísla.
Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…