Časopis Umělec 1997/1 >> Každá země má jiná prsa Přehled všech čísel
Časopis Umělec
Ročník 1997, 1
30 EUR
31 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Každá země má jiná prsa

Časopis Umělec 1997/1

01.01.1997

Martin Zet | artprojekt | en cs

Tváře květin
lístky snáře
kořínky
vzpomínky

Tohle jsou prsty
a tohle je dům
uklizený na ostrov.
To snad ostrov má
prsty?
Ty prsty
to jsou kameny

Rozhoupat
a houpat se
co nejvíc
a čekat až do zastavení
jde to
dlouze
déle
a chce se
opět začít

Možná
ani není potřeba
mít velikého boha
nedotknutelného
nevyjádřitelného
sídlícího vysoko
možná
stačí jen zazvonit
když jdeš kolem zvonku
a chce se ti

Čím líp tím dál
zakotvit bezedné pod nohama
při břehu střízlivosti
vzpomínka na záchvěvy
hladiny oproštění
se zrcadlí na nebi na dně
ve mně

Adámek chce být jezerem.
Já chci být taky jezerem.
Až umřu.
Teď chci být krotitelem býků,
lvů a tygrů.
To je odvážnější.
Může to být dohromady?

V moři
barvy armády
tváří
všechny krásné
ideálností
odrazu
v čase bisexuálním
touhou
„pro tebe bude jenom jedna“

Prostota rovnoběžek
stále promlouvá
ten neefektní princip
k nekonečnu.
Než se setkají
neruš mé přímky

Je čistý den
ostré slunce
požírá obrysy proti mně
bylo svěží
jen jít
a dívat se ženám do očí
je čas
jet domů

Není nic než
černý humor Stvořitele
a
touha po přátelství
a
touha po lásce
těžké být
shovívavý k Bohu
je to však příliš dlouho
a někdy strašná nuda.
Dobromyslnost, zlomyslnost
koho Pánbůh miluje
toho křížem navštěvuje
žárlivost, otupělost
a ještě pořád
proč

Martin Zet (1959) je malíř a sochař





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
Afričtí upíři ve věku globalizace Afričtí upíři ve věku globalizace
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."