Časopis Umělec 2007/1 >> Žabí steak interview s Oronem Cattsem Přehled všech čísel
Žabí steak interview s Oronem Cattsem
Časopis Umělec
Ročník 2007, 1
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Žabí steak interview s Oronem Cattsem

Časopis Umělec 2007/1

01.01.2007

Petra Vargová | interview | en cs de

Tissue art znamená umění manipulující tkáně do podoby soch nebo jiných objektů. Australská skupina SymbioticA (www.symbiotica.uwa.edu.au) začínala experimenty s tkáněmi zvířat. Nechává tkáně dorůstat do podob položivých panenek či ucha slavného umělce Stelarca nebo vytváří ptačí křídla z tkání prasat. Ve svém projektu Odtělesněná kuchyně slibuje, že vyřeší problém vegetariánů, kteří nejedí maso kvůli násilí na zvířatech. SymbiotikA se představila v listopadu v Praze na výstavě bioart, zaměřené na prolínání umění a vědy, která proběhla paralelně s festivalem TransGenesis (www.transgenesis.cz) jako doprovodný program Týdne vědy a techniky pořádaného Akademií věd České republiky. Petra Vargová hovořila s Oronem Cattsem, spoluzakladatelem a uměleckým ředitelem institutu SymbioticA.

Pocházíte z Austrálie. Jaká je tamní současná scéna? Jaké to je být umělcem v Austrálii? Žiji v Perthu v Západní Austrálii. Perth je snad nejizolovanější velké město na světě, leží na západním pobřeží Austrálie, daleko od velkých měst na východním pobřeží. Skutečnost, že je tak izolovaný, odlišuje místní uměleckou scénu od zbytku Austrálie. Perth má velmi živou a nezávislou uměleckou komunitu nových médií. Máme zde institut SymbioticA, a proto se tu také setkává mnoho mezinárodních umělců, kteří obohacují zdejší umělecký život.

Jako spoluzakladatel a umělecký ředitel institutu SymbioticA (Art Science collaborative Laboratory, School of Anatomy & Human Biology, University of Western Australia) nám jistě můžete říci, na co se SymbioticA soustředí a kdo zde pracuje. SymbioticA je první výzkumnou laboratoří svého druhu na světě, která umožňuje umělcům pracovat v biologické laboratoři na katedře biologie. Cílem je vytvořit podmínky pro interdisciplinární výzkum a výměnu informací. SymbioticA poskytuje příležitost provádět pozoruhodné výzkumy bez požadavků, které klade současná kultura vědeckého výzkumu, která stále vyžaduje spousty pravidel. SymbioticA také nabízí nové prostředky uměleckých průzkumů, v nichž mohou umělci aktivně využívat prostředky a technologie vědy, tedy tak, že je pouze nekomentují, ale také aktivně zkoumají jejich možnosti. Výzkum se soustředí na zkoumání různých úrovní manipulace životních systémů z umělecké a kulturní perspektivy. Abychom to mohli dělat, SymbioticA vyvinula různé programy. Nabízíme rezidenční programy pro umělce a vědce, postgraduál, lekce pro studenty, organizujeme dílny, sympozia a výstavy. Dosud jsme měli více než 30 rezidentů, kteří pracovali na projektech od molekulární biologie a genetiky přes kultivaci zvířat, rostlin, hub a bakterií, buněk a tkání až po práci se zvířaty a ekologii. SymbioticA má několik základních výzkumných projektů, například Tissue Culture & Art Project a SymbioticA Research Group.

Můžete nám říci něco více o pozici umělců, kteří v laboratoři pracují? Jak se mění jejich vnímání umění, jak je ovlivňuje, že tam pracují? A jaký je základní rozdíl mezi uměleckým studiem a laboratoří? Jedinečnost našeho projektu spočívá v tom, že je to výzkumná laboratoř. To znamená, že umělec na rezidenčním pobytu je vnímán jako výzkumník a také s ním tak jednáme – jako se studentem postgraduálu či doktorátu. Hlavní je dát našim výzkumníkům (umělcům) příležitost k rozvinutí dovedností, které potřebují pro své projekty. Obvykle začínají tím, že se radí s odborníky, pak následuje intenzivní výzkum založený na cvičení a učení. Každý člověk je ale jiný a každý si vyvine vlastní způsob práce. SymbioticA klade největší důraz na zapojení, všichni naši výzkumníci stráví většinu času v biologické laboratoři. Je těžké říci, jak může pobyt v SymbioticA změnit vnímání umění u našich rezidentů. Přicházejí z různého prostředí a v různých obdobích své kariéry. Někteří už pracovali na projektech spojených s přírodními vědami, jiní se úplně poprvé setkají s vědci. Dá se říci, že většina našich rezidentů přichází s dosti netradičním pohledem na to, co je umění a z čeho sestává umělecké médium či postup. Co se často změní, je jejich vnímání vědy. Obvykle je tomu tak (ale je to zobecnění), že je zpočátku láká novost vědecké laboratoře a postupů. Jsou přitahováni prostředím laboratoře, pak je začnou fascinovat nové dovednosti a postupy, které se naučí a jimž jsou vystaveni. Tyto dvě fáze se při dokumentaci v laboratoři a při práci ve vědeckém prostředí objevují ve většině případů. Jakmile se dostanou ze systému, začnou se ptát po předpokladech produkce vědeckých znalostí a užití těchto znalostí, jak to ukazují technologie. Někteří z našich výzkumníků jsou technofilové, jiní se více zajímají o příběhy, které vyžadují jiné typy vědeckých a technologických zásahů. Co se týče vědců – v mnoha případech měli zpočátku velmi neinformovaný pohled na současné umění. Mají sklon předpokládat, že všichni umělci pracují s tradičními médii a že rolí umění je spíše ilustrovat než být výzvou. SymbioticA byla založena na vědeckém oddělení univerzity, a to znamená, že většina vědců, s nimiž zde pracujeme, byla vystavena současnému umění a jsou si více vědomi metod a otázek, které vyplývají z tohoto typu práce. Základní rozdíly mezi uměleckým studiem a laboratoří jsou nesčetné, od vybavení a materiálů k výrobě až k neustálém zabývání se jinými disciplínami a prostředími. Podle mě je ale nejdůležitějším rámcem práce v SymbioticA kontext výzkumu spíše než produkce a výsledky. Rezidenti nemusí nakonec vytvořit nějaké dílo, ale spíše prozkoumat možnosti a zapojit se (na fenomenologické úrovni) do práce s výzkumnými prostředky moderní biologie.

Vy sám jste umělcem, který neustále zkoumá tkáňové kultury a techniky jako médium uměleckého vyjádření. V roce 1996 jste byl spoluzakladatelem Tissue Culture and Art Project (TC&A). Můžete nám říci, jak jste se k tomu dostal? Co tomu předcházelo ve vaší umělecké kariéře? Vždy jsem se zajímal o život v jeho různým manifestacích, a předtím, než jsem pracoval na Tissue Culture & Art Project, zahrnovala moje práce využívání „nedávno živých materiálů“ (tedy ostatků) pro malé instalace a sochy. Při studiu produktového designu jsem se začal zajímat o eko-design a začal jsem s výzkumem užití moderních biologických technik (biotechnologie) jako způsobu, jak změnit kulturu produkce od výroby k pěstování. Zkoumal jsem užití různých typů organismů a technologií a narazil jsem na pěstování tkáňových kultur jako na možný způsob vytváření trojdimenzionálních živých a funkčních „produktů“. Pak jsem si uvědomil, že pracuji s paradoxem: na jednu stranu se dívám na způsoby, jimiž může využívání živých materiálů snížit některé problémy spojené s konzumní společností v post-industriální, post-kapitalistické společnosti, ale na druhou stranu jsem riskoval zvýšení instrumentalizace života a živých systémů. Jak můj výzkum tkáňových kultur pokračoval, uvědomil jsem si, že tato oblast zasahuje do řady jiných otázek, které se ptají po vnímání života, a rozhodl jsem se založit Tissue Culture & Art Project (TC&A). TC&A byl založen jako otevřený a neustále pokračující projekt výzkumu technologií tkání jako média uměleckého vyjádření.

Pracujete s plány života. Jaké otázky, motivace či pocity provázejí takovou práci? Nesouhlasím s definicí „plán“ života (“the blue print of life”), ne s ohledem na mou práci (kde pracuji s buňkami a tkáněmi) a ne s genetikou (s tou nepracuji vůbec). Nicméně, otázky a problematika, která vzniká při práci s živými částmi složitých organismů a s jejich pěstováním v různých konfiguracích pro různé cíle, představují hluboké a pozoruhodné náhledy do života. Koncept zdánlivého života, který jsme vyvinuli, demonstruje rostoucí diskrepance mezi naším kulturním vnímáním života a tím, co o něm víme skrze vědu a co můžeme dělat pomocí technologií. Pěstování tkáňových kultur vznáší otázky individuálního těla, tradiční a nové koncepty biologické taxonomie (to je oblast, které se týká náš současný projekt), času a jejich vzájemných vztahů. Ve filozofickém rozboru bychom řekli, že se zabýváme etickými, epistemologickými, ontologickými a fenomenologickými úvahami, které vznikají skrze přímou účast v procesu vytváření umění živých tkání (či živých fragmentů).

Podívejme se na projekt, který budete prezentovat v Praze. Můžete jej popsat?

Budeme prezentovat dílo s názvem „The Remains of Disembodies Cuisine“ („Pozůstatky rozčtvrcené kuchyně“). Bylo k vidění již ve Francii v roce 2003 pod názvem „Disembodied Cuisine“. Pěstujeme a jíme v něm žabí „steaky“ vytvořené systémem tkáňové kultury. Ukazujeme videodokumentaci procesu, instalace, performance na třech scénách s jedním soundtrackem a také něco z fyzických pozůstatků po práci, včetně kousků steaků, které někteří lidé na večeři vyplivli. Pseudopozitivistické dílo je součástí pokračující série děl, které pojednávají o klamných závěrech pojetí technicky sdělované utopie bez obětí. Myšlenka pěstování masa bez toho, že by bylo třeba zvíře, není nijak nová, ale zřejmě jsme byli první, kdo se do toho pustil. Nový je narůstající zájem akademiků a průmyslu, kteří chtějí sledovat podobné postupy, aby pěstovali tzv. in-vitro maso, čili maso získané bez násilí. Je to sice novátorská myšlenka, ale je pravda, že jsou při tom stále používána zvířata – při přípravě výživy pro tkáň. Dalším aspektem naší práce je myšlenka fragmentace těla, pěstování buněk, které byly odebrány ze žáby v Japonsku v osmdesátých letech, a jejich konzumace jako „žabích steaků“ – to byla jiná strategie, jak se podívat na fragmentování těl s pomocí technologií. .

Máte rád tradiční formy umění (tím myslím malbu, sochy, video art, instalace, atd.)? Co hledáte v galeriích a muzeích? Oceňuji díla, která jsou pro mě výzvou a nutí mě změnit moje přesvědčení a vnímání. Některé tradiční umění se mi líbí, a také nové mediální práce. V galeriích a muzeích hledám asi překvapení na intelektuální a také zkušenostní úrovni. .

Jaké jsou vaše cíle do budoucna? Jsem celkem spokojený se současným stavem věcí. Pokud budu moci pracovat tak, aby mě to stimulovalo a zajímalo, budu šťastný. Doufám, že budu také moci trochu víc psát o svých zkušenostech a rád bych viděl další vývoj projektu SymbioticA.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
Nevydařená koprodukce Nevydařená koprodukce
Když se dobře zorientujete, zjistíte, že každý měsíc a možná každý týden máte šanci získat na svůj kulturní projekt peníze. Úspěšní žadatelé mají peněz dost, průměrní tolik, aby dali pokoj a neúspěšné drží v šachu ta šance. Naprosto přirozeně tedy vznikly agentury jen za účelem žádání a chytré přerozdělování těchto fondů a také aktivity, které by bez možnosti finanční odměny neměly dostatek…
Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…