Časopis Umělec 1998/3 >> Jan Novotný | Přehled všech čísel | ||||||||||||
|
|||||||||||||
Jan NovotnýČasopis Umělec 1998/301.03.1998 Lenka Lindaurová | nové tváře | en cs |
|||||||||||||
nar. 1973, letos končí studium v ateliéru veškerého sochařství u Kurta Gebauera na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze
To je ten, co udělal ty ruce na tom brouku v Knoflíkářích, dal by se mediálně přiblížit sochař Jan Novotný, který by asi raději slyšel, že je ten, co má jezdeckou sochu na náměstí Republiky. Jako absolvent klasické sochařské školy v Hořicích si dobře osvojil prostorové cítění, které důsledně uplatnil i v „instalatérských“ cvičeních, jimiž nutně prošla celá jeho generace. V jeho případě nebylo těžké vymyslet x vícevýznamových variant, jak vizuálně i mentálně zvládnout prostor v jeho širším kontextu: ať už ve vybydlených domech (v Lisabonu a v Praze na Smíchově v projektu Kvanta) nebo v exteriéru na sympoziích v Panenském Týnci. Nikdy nerealizuje pouze vtipný nápad, ale snaží se sledovat dynamiku prostoru - například instalací Mosty v Lisabonu, kterou tvoří perspektivně pojatá konstrukce s prkny postupujícími skrze místnosti až do obrazu - světu za zrcadlem. Novotného práce jsou charakteristické jednoduchým tvarovým řešením a discíplínou, která ctí jasnou řeč. Sochařův postup je procesem očišťování od balastu, naučených klišé, formalit i vtipu bez humoru. Zdá se, že postupuje směrem k dalšímu abstrahování, ačkoliv o tom nepodává důkaz poslední práce - jezdecká socha z hlíny v životní velikosti. Jan Novotný si uskutečňuje zasutý sochařský sen, jehož základ spočívá v odvěkém spojení sochy a architektury. Přirozená a neokázalá krása dobré sochy patří do sociálního kontextu, tam, kde se žije. Novotného nahý hrdina vyjíždí na svém koni a zdraví nás otupělé zdviženou paží.
01.03.1998
Doporučené články
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář