|
Nar. 1977, studuje ve třetím ročníku ateliéru grafiky Vladimíra Kokolii na Akademii výtvarných umění v Praze.
Autorka patří k marginální skupině umělců, kteří se pokouší zachytit na svých kresbách a malbách krajinu, nebo spíš osobní dojem z této krajiny, která v současné době má pro lidský život i pro umění zcela jiné významy než dřív. Pastely, které vytváří Jitka Chrištofová, nevznikají v plenéru, ale podle fotografií. Krajinu tedy autorka vnímá zprostředkovaně skrze nezbytné médium, ale nejde tak ani o koncept jako spíš o pocit, který může vyvolat vzpomínka na krajinu. Není podstatné zahrnout do obrazu něco živého, skutečného, věrohodného a sentimentálně blízkého. Chrištofová se snaží uchopit pomocí barev strukturu a její pomocí vyjádřit určitý prostor - ať už mentální nebo fyzický. Podobně zobrazuje i osobní tělesné pocity a abstrahuje je podle své meditativní zkušenosti.
Doporučené články
|
|
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
|
|
|
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
|
|
|
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
|
|
|
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
|
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář