Časopis Umělec 2008/1 >> Lukáš Karbus Přehled všech čísel
Lukáš Karbus
Časopis Umělec
Ročník 2008, 1
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Lukáš Karbus

Časopis Umělec 2008/1

01.01.2008

Jiří Ptáček | nové tváře | en cs de es

Když Lukáš Karbus opustil malířský ateliér Martina Mainera na brněnské Fakultě výtvarných umění, vrátil se do vsi Pihel nedaleko sudetské České Lípy. Zařídil si tam hospodářství, stal se spoluvlastníkem pily a v současné době vysazuje japonské topoly, rychle rostoucí dřevinu užívanou k výrobě biomasy. Maluje večer, když má po práci.
Představovat Karbuse jako severočeského zemědělce by nemělo důvod, kdyby se to pozitivně neodráželo na jeho umění. Jednak teprve s odchodem z Brna, ke kterému ve skutečnosti došlo ještě před koncem studií, začal kontrolovat do té doby živelnou produkci akvarelových kreseb a zběžné záznamy svých duševních pohybů vystřídal soustředěným a časově náročným budováním obrazu. Navíc také v akvarelech vzniklých pro diplomovou práci (2007) a během necelého roku poté zpozorněl ke krajině Českolipska. Znovu a znovu kreslí hornatý horizont, někdy jej doplní krystalickou strukturou inspirovanou šestibokými čedičovými sloupci Panské skály. Jedině z luk také mohou pocházet květiny na jeho zátiších, tolik jiné než kytky z městských květinářství.
Na první pohled je ale jasné, že nejde o místopis. Vytěsněním všeho současného Karbus zbavuje kresby souvislostí s určitým časem a konkrétní fragmenty volně spojuje do smyšlených celků. Snaží se přitom využít co nejširší výtvarný rejstřík – pečlivé prokreslování detailů, dekorování geometrickými bordurami v sousedství velkých jednobarevných ploch. Sílu fantazie vyvažuje uvážlivým přístupem ke členění kompozice.
Stát mimo hlavní proud vizuální kultury není pro Karbuse cílem, ale podmínkou jeho autentického postoje k výtvarnému vyjadřování. Nechat promlouvat intuici, čerpat obrazy z paměti a silných smyslových zážitků a neskrývat potěšení z procesu kreslení je pro něj nesmírně důležité. Říká, že na vesnici má čas dívat se a že dívat se považuje za důležitější než „dělat“. Není autodidakt (samorost), ale rozhodl se postavit se stranou. Z „klauzury“ se dostává jen občasnými výstavami. Po prezentaci v nedávno zaniklé galerii Eskort v Brně se letos představil v Galerii Kabinet tamtéž. Letos ho ještě čeká výstava v pražské A.M.180. Nadále také zůstává členem seskupení Punkwa sdružujícího studenty a absolventy Mainerova ateliéru.
www.punkva.com






Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…
Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
Nevydařená koprodukce Nevydařená koprodukce
Když se dobře zorientujete, zjistíte, že každý měsíc a možná každý týden máte šanci získat na svůj kulturní projekt peníze. Úspěšní žadatelé mají peněz dost, průměrní tolik, aby dali pokoj a neúspěšné drží v šachu ta šance. Naprosto přirozeně tedy vznikly agentury jen za účelem žádání a chytré přerozdělování těchto fondů a také aktivity, které by bez možnosti finanční odměny neměly dostatek…