Časopis Umělec 1999/1 >> Nan Goldin, Cookie, drogy a AIDS Přehled všech čísel
Nan Goldin, Cookie, drogy a AIDS
Časopis Umělec
Ročník 1999, 1
2,50 EUR
3 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Nan Goldin, Cookie, drogy a AIDS

Časopis Umělec 1999/1

01.01.1999

Nan Goldin | focus | en cs

Poprvé jsem Cookie viděla v době, kdy měla vetešnictví na verandě v Provincetownu. Byla něco mezi vydědencem z Tabákové cesty a dívkou z béčkových holywoodských filmů, nejúchvatnější žena, jakou jsem kdy potkala. Někdo mi řekl, že je to ta Cookie z filmů Johna Waterse. Toho léta jsem na ni každou chvíli natrefila někde v baru nebo na večírku, potkávala jsem se s celou její rodinou, když dělávala barbeque. Její rodina, to byla její přítelkyně Sharon, její syn Max a její pes Beauty. Sblížily jsme se také proto, že jsem ji fotografovala - fotografie byly důvěrné a náš vztah tudíž také. Byla jsem vedle ní a fotografování mi dovolilo vstoupit do jejího života.
Nan Goldin: Cookie Mueller, N.Y.C. 1990
Cookie Mueller představovala pro Goldin ideál okouzlující ženy, svobody a přátelství. Goldin představuje Mueller ve společnosti jejího syna, její milenky Sharon a jejího manžela Vittoria. „Cookie a Sharon tančí v Back Room“ ukazuje Cookie jako dokonalou společnici na večírku: objímá Sharon a vysílá svůj svůdný pohled do objektivu. Zhruba uprostřed cyklu je dvojportrét Mueller a Goldin („Cookie a já, když jsem dostala pěstí“). Obě ženy neochvějně hledí do objektivu s úmyslem zachytit důstojně traumatickou chvíli. Goldin se dívá do kamery omráčená bolestí poté, co jí uhodil jistý muž - fotograf na konferenci, Mueller vyjadřuje napjatý soucit. Goldin sama zde nestojí mimo, ale je součástí příběhu.
Elisabeth Sussman: Obrazy (z) její doby: Fotografie Nan Goldin
Životní tempo oscilovalo mezi zbrklou naléhavostí a jakoby nekonečnými pásy imaginárních kulis. Lidé brali drogy pro zábavu, nebo možná proto, aby zahnali zármutek nebo zoufalství, ale nejčastěji jim pomáhaly vytvořit osobnost, kterou si s sebou brali večer do společnosti. Lidé, kteří byli jindy a jinde zahloubáni, nesmělí a nenápadní, se mohli na chvíli stát hvězdami, byť jenom ve vlastní mysli. Drogy byli jakýsi vnitřní make-up. Zkoušeli jsme je jednotlivě a v kombinacích, a doufali jsme, že nalezneme zázračnou formuli, spolehlivého činitele proměny. To platilo pro mnohé z nás, ale byli i takoví - a Nan je znala, kteří přesahovali běžný životní rozměr v jakémkoli kontextu. (Hned tak se nenarodí druhý takový člověk, jako byla třeba Cookie Mueller.)
Luc Sante: All Yesterday´s Parties
Milá Cookie...Já vím, já vím, já vím, že je někde nějaký ráj, a když je hrozně daleko, vím, vím, vím, že se tam dostanu, a až tam budu, budeš jeden z prvních lidí, kterým pošlu pohled s kompletním popisem, jak to tam vypadá, a mapu, abys věděla, kde to je... Odvahu, chleba a růže, Gordon
Nan Goldin: Cookie Mueller, N.Y.C. 1990





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…
Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
Afričtí upíři ve věku globalizace Afričtí upíři ve věku globalizace
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…