Nigerijská spojka: NSK pasy jako klíč k únikovým a vstupním dveřím

Koncem července roku 2010 jsme se vydali na cestu do Lagosu v Nigerii. Borut Vogelnik a Miran Mohar, dva členové umělecké skupiny IRWIN a představitelé NSK Státu v čase (Država v času), a já, kurátorka, umělecká ředitelka Hartware MedienKunstVerein (HMKV) a diplomatka NSK Státu v čase. Byli jsme pozváni Centrem pro Současné umění (Centre of Contemporary Art, CCA) v Lagosu a s podporou Goethe Institutu jsme se vydali na svou první cestu do západní Afriky. Hlavní účel této cesty byl diplomatický.

NSK Stát v čase, stát bez území založený roku 1991 jako umělecká odpověď na nezávislost Slovinska a následné války v bývalé Jugoslávii, po nějakou dobu dostával značné množství žádostí o udělení občanství, zejména z Nigérie. Když pak v letech 2006 a 2007 nabyly tyto žádosti podoby e-mailů a telefonických hovorů jednotlivým představitelům a diplomatům NSK Státu v čase a představitelům Republiky Slovinska, začali jsme pomalu panikařit. O co tady šlo? Proč se najednou občané Nigérie tak zoufale snažili získat pasy NSK a dokonce je i opravdu používat k cestování? Je vůbec možné, že žadatelé celý koncept NSK Státu v čase chápali vážněji než jeho zakladatelé, a tedy se s ním přespříliš identifikovali — byla to umělecko/politická strategie dovedena do dokonalosti Laibachem/NSK v osmdesátých letech v Jugoslávii?¹ Co když Nigerijci, kteří již držiteli NSK pasů jsou, budou brát možnosti svých dokladů vážně a začnou s nimi opravdu cestovat? Co když se na hranicích dostanou do vážných problémů a třeba budou i zatčeni? NSK pas mohl být považován jak za zfalšovaný dokument, tak za dokument autentický, tedy za skutečný doklad. Ať tak či onak, jeho použití mohlo být pokládáno za trestný čin. V prvním případě proto, že padělané dokumenty jsou všeobecně považovány za nelegální, ve druhém proto, že vlastnit dva pasy mohlo občanům Nigérie způsobit problémy.²

Když si Republika Slovinsko v letech 2005 a 2006 povšimla narůstajícího počtu žádostí z Nigérie, vyzvala umělce, aby na webovou stránku NSK přidali informaci, ze které by bylo zřejmé, že „občanství NSK se nerovná občanství slovinskému“ a že „NSK pas neopravňuje svého držitele ke vstupu do schengenského prostoru“. Přesto, že tyto informace byly na webových stránkách zveřejněny, situace se nezlepšila. Poptávka po NSK pasech stále rostla.

Z Dortmundu do Lagosu

V dubnu roku 2009 se Hartware MedienKunstVerein (HMKV) se sídlem v německém Dortmundu účastnil výměnného programu Manažeři z oblasti kultury z Afriky v kulturních institucích v Německu (Cultural Managers from Africa in Cultural Institutions in Germany) organizovaného Goethe-Institutem. Hansi Loren Momodu, asistentka kurátora z CCA v Lagosu, byla na dva týdny hostem v kancelářích HMKV, pozorovala při práci německý Kunstverein, obzvláště se zaměřovala na umělecké postupy založené na médiích. Goethe-Institut se vždy zajímá o různé možnosti pokračování projektů (jako o jeden z principů udržitelnosti!) a na konci Hansina pobytu jsme již začali přemýšlet o způsobech budoucí spolupráce. Řekla jsem, že bohužel nemám žádné vazby na Afriku, nic, co by mě konkrétně s Nigerií spojovalo. V momentě, kdy jsem toto vyslovila, mi došlo, že to vůbec není pravda. Samozřejmě, něco mě s Nigerií přece jen spojovalo — i když třeba nepřímo. A to na tom bylo ještě zajímavější.

Detailně jsem Hansi o „imateriálním státě“ NSK vyprávěla. Nejen, že se provizorní ambasády a konzuláty NSK objevují čas od času na nejrůznějších místech, ale NSK Stát v čase vydává pasy coby „potvrzení prostoru v čase“ (NSK), které může získat jakákoli osoba nezávisle na svém občanství či národnosti. Vyprávěla jsem jí i o tom, že tyto pasy jsou tištěny ve stejné tiskárně jako pravé, autentické pasy Republiky Slovinska a jak velmi populární se NSK pasy staly, zejména mezi Nigerijci. Občané Nigérie, kteří vlastnili čtvrtinu všech NSK pasů vydávaných od roku 1991, v současnosti představují nejpočetnější skupinu obyvatel jednoho státu (zhruba 25%) mezi občany NSK. Také jsem jí řekla, že umělci a zakladatelé státu NSK se velmi obávají, že by lidé NSK pasy mohli použít k účelům, k nimž nebyly určeny, a že možná mají velká očekávání, vidinu možnosti cestovat, opustit Afriku a usadit se v Evropě. Dále jsem Hansi sdělila, že Nigerijci neustále píší e-maily a telefonují, aby se informovali, kam mohou přijít, koho kontaktovat a jak vše zorganizovat poté, co přijedou. Nakonec jsem vysvětlila, že umělci-zakladatelé NSK se bojí, aby se cestovní pasy neprodávaly na černém trhu, aby za ně lidé neplatili obrovské sumy pochybným překupníkům, kteří jim naslibují, že jim tento dokument umožní cestovat a stane se tak jejich vstupenkou do zemí prvního světa. Jaké zklamání by jistě přišlo, kdyby zjistili, že to ani v nejmenším není pravda… Hansi souhlasila, že je načase, aby umělci-zakladatelé NSK vyrazili do Nigérie a na vlastní oči viděli, jak celá situace vypadá — a pokud to bude nutné, aby učinili nějaká opatření a informovali nic netušící nigerijské držitelé NSK pasů. Pokud tam tedy nějací budou.

„Buď doma před západem slunce.“ Lagos, Nigérie

O více než rok později jsem v osm hodin večer přistála na Mezinárodním letišti Murtala Mohammed v Lagosu. Byla tam tma jako v hrobě. V Lagosu žije přes dvacet miliónů obyvatel; Nigérie patří k zemím s největšími zásobami ropy. Přesto zde nebylo žádné pouliční osvětlení. Jak jsem se dozvěděla později, Lagos je megapole bez funkční elektrické sítě. Na letišti mě čekal Eddy, který byl po celý následující týden našim řidičem. Vřele mě přivítal. Cestou z letiště do centra města neustále přebíhali silnici chodci, nořili se z naprosté tmy, aby se najednou zjevili přímo před autem, osvětleni jen ostrou září našich světel. Na jednom místě se mě Eddy zeptal: „Vidíte ta velká auta na okraji silnice?“ V rozestupech 300 metrů stála napůl zahalená, tankům podobná obrněná vozidla. „Policie,“ řekl Eddy. „Před pár lety bylo zcela běžné, že vás na silnici vedoucí z letiště do centra Lagosu okradli. To se v poslední době dost zlepšilo.“ Měla jsem z jeho sdělení radost. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila význam toho, co právě řekl.

Miran Mohar a Borut Vogelnik z IRWINu dorazili o několik dní dříve a již se stihli s okolím seznámit.³ Tou dobou již v CCA Lagos pracovali na rozhovorech s Nigerijci, jak s držiteli NSK pasů, tak s žadateli. CCA je opravdu úžasné místo — ve skutečnosti jediný prostor pro současné umění v celém Lagosu. Vznikl díky iniciativě jediné ženy. Bisi Silva nejen financuje fungování centra, ale také instituci věnovala celou svou knihovnu. Horní patro proměnila v malou veřejnou knihovnu zaměřenou na současné umění a teorii. Spodní patro se většinou využívá pro výstavy a workshopy.

Týdenní akce CCA jménem K dvojímu povědomí: Projekt pasů NSK (Towards a Double Consciousness: NSK Passport Project), která se konala od 26. do 31. července 2010, sestávala z projekcí, přednášek a panelových diskusí. Závěrečná panelová diskuse byla věnována „nigerijské spojce“ s NSK Státem v čase, diskutovalo se o významu Státu vytvořeného v Evropě v devadesátých letech pro současné africké uvědomění.⁴ Ve shrnující zprávě o diskusi stálo:

„Od prvních celosvětových prezentací Státu v čase v devadesátých letech přitahuje tento projekt značnou míru zájmu a množství žádostí o občanství v NSK Státu z Afriky, zejména z Nigérie. V současnosti v důsledku tohoto zájmu mnoho Nigerijců předpokládá, že mají coby držitelé pasů NSK a pasů nigerijských dvojí identitu. Ve světle nového vývoje situace uspořádala skupina IRWIN rozhovory s africkými/NSK občany žijícími v Londýně, aby zjistila, jaké pohnutky je k žádosti o NSK pas vedly. Je možné, že tím jen podporovali umělecké záměry NSK? Nebo v tom viděli prostředek, díky němuž se mohou přesunout z jednoho území na druhé? Nebo to dělali z jiných, socio-politických důvodů? K dvojímu povědomí: Projekt pasů NSK přinese další debatu jak o uměleckých, tak o politických důsledcích akce NSK Stát v čase a nabídne tak možná vysvětlení originální umělecké intervence v rámci nigerijského kontextu. (…) K dvojímu povědomí se pokusí podrobně prozkoumat cestu, kterou umělci navrhli a jednotlivci následovali ve svém hledání alternativních možností, opravdových či fiktivních, které překračují představy o pevné identitě či geografické skutečnosti.“⁵

Projekt NSK pasů, který se konal v rámci celoročního programu CCA Lagos s názvem O nezávislosti a rozporuplnosti slibu (On Independence and The Ambivalence of Promise), oslavující padesát let nezávislosti sedmnácti afrických zemí, se ukázal být opravdu intenzivní a zároveň rozporuplnou zkušeností. Pro nás tři určitě, v jiných rozměrech ale i pro celý tým CCA Lagos (Bisi Silva, Hansi Momodu, Jude Anogwih). Dva ze zakladatelů NSK Státu, kteří o něm vždy smýšleli jako o abstraktním konceptu a intelektuálním nástroji, byli najednou v Lagosu konfrontováni s pojetím, které si již nedrželo „zdravý“ odstup, jež si s pomocí ironie dokumenty jako cestovní pas NSK Státu vybudovaly. Ocitli se tak v situaci, kdy již sami cítili potřebu velmi otevřeně a jasně mluvit o tom, čím jejich stát je a čím není, co jejich cestovní pas dokáže a co nikoliv. Opravdu jsme se báli, co se stane, až se naděje, jež do NSK pasů vkládají jejich držitelé, kteří mohli dokumenty získat buď přímo od umělců, nebo koupit za obrovskou sumu na černém trhu, ukáží jako plané sliby. V takových chvílích dvojsmysly ani ironie příliš nepomáhaly.

Během dvouhodinové diskuse v CCA se jasně ukázalo, že to, co kdysi bylo koncipováno jako „únikový východ“, se v chápání nigerijských žadatelů a držitelů cestovních pasů proměnilo v něco jako „vstupní bránu“ — nebo alespoň její příslib. NSK Stát v čase byl původně založen jako alternativa k výlučně národní (slovinské) identitě, se kterou se umělci museli vyrovnat poté, co se Slovinsko oddělilo od Jugoslávie. Tato alternativní identita byla vnímána jako téměř pravý opak nové Republiky Slovinska, která vyhlásila v roce 1991 nezávislost. NSK coby umělecký národní koncept nebyl definován ani vlastním konkrétním geografickým územím, ani nějakým etnicky pevným Staatsnation (národním státem). Vymezení svého pravého „duchovního“ území zakládá koncept NSK na pojetí času. Čas je chápán jako nová produktivní kategorie pro definici prostoru. V rámci této terminologie je čas přirovnáván k individuálnímu sbírání zkušeností. IRWIN a Eda Čufer definovali tuto novou „geografii času“ následovně: „Skutečná (…) vlast jedince je omezena (…) na okruh jeho vlastních individuálních zkušeností, těch, uprostřed kterých žije, nikoli těch, do kterých se narodil.“⁶ A právě proto „se hranice NSK státu nemohou za žádných okolností rovnat územním hranicím státu, v němž NSK vznikl.“⁷ NSK Stát v čase je spíše definován jako abstraktní těleso, jehož hranice jsou v neustálém pohybu v závislosti na aktivitách jeho fyzického a symbolického těla a jehož území se nachází v povědomí jeho „členů“. Eda Čufer a Irwin definovali Stát v Čase takto:

„NSK Stát v čase je abstraktní organismus, suprematistické těleso vložené do opravdového sociálního a politického prostoru jako socha, která v sobě nese skutečné tělesné teplo, duši a práci svých členů. NSK zakládá pojetí státu nikoli na území, ale na mysli, jejíž hranice jsou v neustálém pohybu, v souladu se změnami a aktivitou jeho symbolického a fyzického kolektivního těla.“⁸

Stát vydává pasy jako „potvrzení časového prostoru“. V mnoha případech se fikce mísí s realitou — například příběh o tom, že NSK pasy byly tištěny ve stejné tiskárně jako pasy Republiky Slovinsko. Vyprávění této historky na panelové diskusi se zhruba dvaceti pěti nigerijskými žadateli či držiteli NSK pasů, kteří napjatě čekali na jakékoli důkazy o „skutečném“ potenciálu pasu, jen přímo živilo naděje Nigerijců, jež zakladatelé NSK Státu původně přijeli do Lagosu zmařit. Stejně tak i vyprávění neuvěřitelných — a vlastně pravdivých — příběhů lidí ze Sarajeva, kteří překročili v druhé polovině devadesátých let mezinárodní hranice s úplně holýma rukama, vybaveni pouze „dokumentem“ NSK, by bylo problematické.⁹ A právě proto jsme se o těchto příbězích během panelové diskuse v Lagosu vůbec nezmiňovali. Dokonce, i kdyby se těchto (pár) případů opravdu stalo, nebylo by dobré o nich mluvit, protože by snadno mohly být vykládány jako „důkazy“ (legality) pasů jako platných cestovních dokumentů, do nichž se vyplatí investovat na černém trhu obrovské částky.

Miran Mohar a Borut Vogelnik velmi otevřeně hovořili o důvodech, které vedly k vytvoření NSK Státu v čase na počátku devadesátých let, i o tom, k čemu má a nemá pas sloužit. Zdůrazňovali, že NSK Stát v čase není skutečná země a že v žádném případě nemá být zaměňován za existující Republiku Slovinsko, která je pro změnu od roku 2004 členským státem Evropské unie. Jak se blížil konec setkání, byli jsme přesvědčeni, že publikum „porozumělo základnímu uměleckému konceptu“ NSK. Přesto na samotném konci panelové diskuse zazněly dvě nezapomenutelné připomínky. „Jeden můj přítel,“ řekl jeden z diváků, „má přítele, který zná někoho, kdo tam již byl. Říká, že NSK je krásná země.“ A hanba nám, kteří jsme si mysleli, že se kolotoč emocí tímto zastavil! Členové skupiny IRWIN znovu trpělivě vysvětlovali, že NSK Stát v čase je spíše místo v mysli než místo skutečné, kam by člověk mohl cestovat ve stejném smyslu, jako cestuje například do Slovinska, za které nelze SNK Stát v čase rozhodně zaměňovat. Konečné a vskutku zničující prohlášení učinil mladý muž se stylovými slunečními brýlemi ze sedmdesátých let, který během celé diskuse jen mlčel. Na závěr řekl: „Poslyšte, myslím si, že každý v této místnosti dobře chápe vše, co jste nám během posledních dvou hodin říkali (což znamenalo: Evropané, nemyslete si, že my Afričané jsme hloupí). Ale i tak jsem přesvědčen, že mít NSK pas se hodí. Hlavně proto, že NSK Stát v čase by se jednou v budoucnu mohl stát skutečným státem, že?“

„Zamkněte si dveře, nezastavuji.“ NSK cestovní pas a Nigerijské dopisy

Ostrov Lagos, který se nalézá naproti pevninskému přístavu Lagos, je obrovská, za bránou uzavřená komunita velmi bohaté horní vrstvy nigerijské společnosti a emigrantů pracujících pro velké mezinárodní ropné společnosti těžící v deltě řeky Niger. Ceny nemovitostí se zde pohybují mnohem výše, než si umíme představit, ve výšinách dalece přesahujících Paříž, Londýn, Tokio a podobná města. Tři dálniční mosty spojující ostrov s pevninou jsou střeženy těžce ozbrojenými vojenskými jednotkami oděnými v nádherných uniformách. Jednoho večera jsme zůstali venku i po západu slunce. Z baru jsme odcházeli kolem 22.30, Eddy nás dovezl z ostrova Lagos zpět na pevninu, kde se nacházel náš hotel. Opět zde byla tma jako v hrobě. Najednou, již na pevnině osvětlené pouze světly našeho auta, jsme uviděli skupinu mladých mužů, jak před námi tančí na ulici. „Zamkněte si dveře,“ řekl Eddy chladně, když centrálním tlačítkem zavřel okýnka. „Nezastavuji.“ Trochu zpomalil, ale nezastavil. Naštěstí jsme nikoho nesrazili. Pár dní po tomto incidentu nám jeden umělec z CCA řekl, že v tutéž noc udělal velkou chybu a právě na tomto místě zastavil. Byl okraden — zloději na něj použili úplně stejný trik „tanečku na silnici“ a vzali mu peníze i fotoaparát.

Představte si, kdyby jen jedno z pěti set aut zastavilo. Možná i jedno z pěti set aut by někoho srazilo, ale to je risk, řekla bych slovy Giorgio Agambena, o „holý život“. Toto jedno úspěšné auto v moři zmařených pokusů mi náhle připomnělo jeden spam, který jsem našla v e-mailové schránce. Nebo tedy přesněji psaní s názvem „Nigerijský dopis“, „Podvod 419“¹⁰ nebo „Nigerijský bankovní podvod“. Přes internet se rozešlou milióny e-mailů po celém světě — některý z příjemců odpoví a stane se obětí podvodu, kdy musí zaplatit předem.¹¹ Podvod 419 má své kořeny v osmdesátých letech, kdy byla nigerijská, na ropě založená ekonomika na sestupu. Několik nezaměstnaných vysokoškolských studentů tento podvod původně využilo jako prostředek k manipulaci podnikatelů zajímajících se o podezřelé nabídky nigerijského ropného odvětví. Poté se zaměřili na podnikatele na západě a později na širší populaci. Podvody s platbami předem se v Nigérii v časech ekonomického poklesu a vládní korupce v devadesátých letech rychle rozmohly, podpořily chudobu a celkové rozčarování obyvatel země, jak říká Insa Nolte z Centra západoafrických studií Univerzity v Birminghamu. Pro některé byly internetové podvody snadnou cestou k rychlému získání nějaké hotovosti. Podvodníci se od začátku až do poloviny devadesátých let zaměřovali na společnosti, posílali podvodné zprávy v dopisech, faxech či dálnopisech. Rozvoj e-mailů a snadný přístup k softwarům vyhledávajícím e-mailové adresy značně zredukoval náklady na posílání podvodných dopisů, které se nyní šířily zdarma po internetu.¹² „Dostupnost e-mailů pomohla proměnit lokální podvody v jedno z nejdůležitějších exportních odvětví Nigérie,“¹³ říká Nolte.

Je možné, že si pod NSK pasem lokální nigerijské publikum představí nějaký druh podvodu podobného 419? Jako nějaký příslib nečekaného štěstí, které na vás čeká — a vy ho musíte jen polapit tím, že zaplatíte malý poplatek? Nebo, jinak řečeno, věří lidé v NSK pasy proto, že jeden takový se může právě strefit a splnit jednu z pěti set nepravděpodobných nadějí? Opravdu považovali nigerijští žadatelé a držitelé NSK pasů tyto doklady, původně chápané jako únikové dveře, za klíč ke dveřím vstupním, který jim umožní překročit hranice mezi státy? To jsme nakonec nezjistili. Uvědomili jsme si ale, že síla víry, i když podpořená pouhými fámami, je schopná pohnout horami, dokonce i navzdory zdravému úsudku. Tuto sílu není radno opomíjet.

V neděli, náš poslední den v Nigérii, nás Eddy pozval do kostela Redemption Ministries v Lagosu. Před bohoslužbou se v kostele s nedokončenými zdmi a posuvnou střechou z vlnitého plechu konal od 8 do 9 hodin seminář pro podnikatele zaměřený na otázku „Kde nalézt peníze?“. Když se během bohoslužby — poté, co nás kazatel důrazně varoval před „čarodějnicemi v domácnosti“ — členové farnosti se začali jeden po druhém zvedat se zdviženýma rukama, promlouvajíce v mystických či neexistujících jazycích, vypadalo to jako Letniční hnutí. Nevěřili ani tak v Ježíše Krista nebo Boha Otce, jako v Ducha Svatého, který se během bohoslužby zmocňuje těl členů církve a jejich jazyků. A v tuto chvíli mi došlo, že v tomto kontextu NSK pas ani tak nepotvrzuje „časový prostor“, jako je spíše materiálním prostředkem pro něco duchovního, co se díky naší pevné víře může proměnit v něco opravdového. A není vlastně ani jedním. Nebo se nalézá někde na pomezí, nepotřebuje se přiklánět ani k jedné ze stran. Existuje, protože o něm lidé slyšeli povídačky a protože jsou přesvědčeni, že se v určitou chvíli může hodit, když budou vlastnit legální cestovní dokument. Utopicko-pragmatické stanovisko, řekla bych, které důvěřuje síle víry.

Napsáno na přelomu července a srpna v roku 2011.

Z angličtiny přeložila Jana Hlávková

Původně publikováno v: State of Emergence. A Documentation of the First NSK Citizens’ Congress, Ed. Alexei Monroe, Leipzig: Plöttner Verlag, 2011. Kongres se konal v Haus der Kulturen der Welt, Berlín, říjen 2010.

¹ K strategii hyperztotožnění viz Inke Arns: „Mobile Staaten / Bewegliche Grenzen / Wandernde Einheiten. Das slowenische Künstlerkollektiv Neue Slowenische Kunst (NSK)“. In: Netzkritik: Materialien zur Internet-Debatte, ed. by nettime / Geert Lovink, Pit Schultz, Berlin: Edition ID-Archiv 1997, str. 201-211; Inke Arns: Neue Slowenische Kunst (NSK) — eine Analyse ihrer künstlerischen Strategien im Kontext der 1980er Jahre in Jugoslawien, Regensburg: Museum Ostdeutsche Galerie 2002; Inke Arns, Sylvia Sasse: „Subversive Affirmation. On Mimesis as Strategy of Resistance“, in: East Art Map. Contemporary Art and Eastern Europe, ed. by IRWIN, MIT Press 2006, str. 444-455; „Subversive Affirmation“, ed. by Inke Arns / Sylvia Sasse, Maska, Vol. XIX / 3-4 (98-99) / 2006, Ljubljana 2006.
² Viz například http://saharareporters.com/column/my-brief-detention-okey-ndibe, (poslední přístup 15. srpen 2011).
³ Náš hotel byl vybaven, stejně jako většina domů v Lagosu, vysokou zdí s ostnatým drátem (eventuálně, se skleněnými střepy) a dvěma generátory energie, které v noci běžely na dvorku pod našimi okny. Byly dost hlučné, stejně jako generátory u sousedů.
⁴ Panelová diskuse na téma „NSK Stát: Nigerijská spojka.“ Sobota 31. července 2010, 15h. Mezi přednášejícími byli Dr. Inke Arns, členové IRWINu Miriam Mohar a Borut Vogelnik a nigerijští držitelé NSK pasů. Diskusi moderovala Loren Hansi Momodu.
⁵ Leták vytvořený pro akci K dvojímu uvědomění: Projekt NSK pasů, CCA Lagos, červenec 2010. V pasáži, kterou jsme v těchto citacích vynechali, zní: „Tento projekt je dílem celoročního programu CCA, Lagos, O nezávislosti a ambivalentnosti slibu, oslavujícím 50 let nezávislosti sedmnácti afrických zemí včetně Nigérie 1. října 2010. Poskytuje prostor ke zkoumání pojetí národnosti v době, kdy jsou naše představy o občanství neustále zpochybňovány kvůli státním politikám, například diskutabilní nigerijský systém „federálního charakteru“ nebo kvůli náboženským a etnickým nepokojům jako například nedávné potyčky ve městě Jos či nepřetržité občanské nepokoje v na ropu bohaté deltě Nigeru.
⁶ Eda Čufer & Irwin: „Concepts and Relations“, 1992, in: IRWIN, Zemljopis Vremena / Geography of Time, výstavní katalog, Umag 1994.
⁷ Nezkrácená citace zní: „Role umění a umělce v definování času, který jim patří coby jednotlivcům, je efektivnější než definování území. Skutečná, nikoli imaginární „vlast“ jednotlivce je omezena na okruh domu, ve kterém se narodil, školní třídy či knihovny, kde se vzdělával, krajiny, kterou procházel, místy, na které se soustředil, na okruh jeho vlastních individuálních zkušeností, těch, uprostřed kterých žije, nikoli těch, do kterých se narodil. Hranice NSK státu se nemohou za žádných okolností rovnat územním hranicím státu, v němž NSK vznikl. Hranice NSK státu jsou vedeny podle souřadnic jeho symbolického a fyzického těla, které ve chvílích aktivity získává objektivní hodnoty a objektivní statut.“ Eda Čufer & Irwin: „Concepts and Relations“(1992), In: Irwin, Zemljopis Vremena / Geography of Time, výstavní katalog, Umag 1994.
⁸ Eda Čufer & Irwin: „NSK State in Time“(1993), In: Irwin, Zemljopis Vremena / Geography of Time, ibid. Poznámka: NSK rozlišuje mezi svými „občany“ a svými „členy“. „Občané“ jsou prakticky všichni, kteří dokáží shromáždit peníze potřebné ke koupi pasu, zatímco pojem „členové“ odkazuje výhradně na skupinu patnácti lidí (parafráze Michaela Bensona).
⁹ Bosňané toto dělali, protože Bosna tehdy nebyla mezinárodně uznaná a lidé tedy neměli žádné dokumenty, které by jim umožnily překročit mezinárodní hranice.
¹⁰ Číslo 419 odkazuje na paragraf nigerijského trestního zákoníku (část 38. kapitoly „Nabytí majetku falešným předstíráním; Podvod“) zabývající se podvody.
¹¹ Viz http://en.wikipedia.org/wiki/Advance-fee_fraud (poslední přístup 30. července 2011).
¹² Po roce 2000 podnítil podvod 419 napodobitelé z jiných částí Afriky, Filipín, Malajsie, Ruska, Austrálie, Kanady, Spojeného Království a ze Spojených Států.
¹³ Citováno podle Roberta Andrewse: „Baiters Teach Scammers a Lesson“, Wired, 8. 4. 2006. http://www.wired.com/techbiz/it/news/2006/08/71387 (poslední přístup 30. července 2011)..