|
Když se dj a producent Jonathan More, člen flexistencialistického projektu Coldcut a spolumajitel londýnského labelu Ninja Tune, v jednom rozhovoru z roku 1996 svěřil, že by místo těžkých kufrů s vinyly nosil svůj dj-ský set raději v příručním laptopu, netušil, že se mu tento sen splní tak brzo. Od loňského roku duo Coldcut při svých koncertech používá pouze dva gramofony, CD přehrávače, mixy a efekty. Hlavním zdrojem zvuku jsou však právě jejich přenosné počítače, v nichž jsou, kromě zvukových samplů, uloženy i videosekvence, které při svých vystoupeních živě mixují. Umožňuje jim to jednoduchý software VJamm, jenž vyvinuli společně s počítačovým studiem Cambridge Art, a jehož demo verze je součástí nedávno vydaného remixového alba Coldcut - Let Us Replay! Snadno ovladatelný nástroj dovoluje na běžném domácím PC s operačním systémem Windows 95, 98 mixovat nahrané videosekvence, jimiž jsou zde klipy k poslední řadové desce projektu - Let Us Play! Coldcut se snaží při svých koncertech do předem připravených a na jevišti manipulovaných videosekvencí míchat rovněž těsně před představením pořízené záběry přímo z města v němž právě vystupují, což je podle druhého člena projektu Matta Blacka, přijímáno publikem s nadšením. Podařilo se jim to i při nedávném koncertě, uspořádaném v newyorském Irving Plaza u příležitosti vydání alba Reich Remixed, na němž kompozice jednoho ze zakladatelů repetitivní hudby kromě Coldcut remixovali rovněž Andrea Parker, Dj Spooky či Ken Ishii.
Doporučené články
|
|
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
|
|
|
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…
|
|
|
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006
Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
|
|
|
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
|
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář