Časopis Umělec 2008/2 >> MIMO - Nikdy si nepřestaňme opakovat že umění je jinde. Život je taky jinde Přehled všech čísel
MIMO - Nikdy si nepřestaňme opakovat že umění je jinde. Život je taky jinde
Časopis Umělec
Ročník 2008, 2
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

MIMO - Nikdy si nepřestaňme opakovat že umění je jinde. Život je taky jinde

Časopis Umělec 2008/2

01.02.2008

Ivan Mečl | téma jinde | en cs de es

Co spojuje současné umělce? Odstup od vlastního umění, užívání strategií a pochopení pravidel managementu. Pokud se uměním chtějí živit, pak jim ani nic jiného nezbývá. Vyspělé kulturní země stojí na ekonomice služeb a spekulací. Ekonomika je vším, a tak se i umělci musejí stát spekulanty na parketu veřejných zájmů a služebníky soukromých přání, pokud na této ekonomice chtějí mít alespoň nějaký podíl.
Teď vám ale budeme vyprávět o těch, kteří jsou nebo alespoň byli velmi vzdáleni scéně a struktuře současného umění. Kdysi se tomu říkalo underground a někteří se za něj stále považují. Většina z nich ale opustila jakékoli kategorie. Nechtějí se tvářit vážně, jak se to někteří umělci naučili od politiků. Nemají pohotový názor na různé globální trable. Jejich tvorba má formální a estetické nedostatky. V jejich dílech je však přesto obsažen zázrak, ztracená imaginace a zdrcující humor. Stojí na okraji zájmu neprávem. A možná mají štěstí.
Nebudeme se nijak vracet nebo odkazovat k předrevolučnímu undergroundu. Nemá to zapotřebí. Zažívá dnes agonické období akademických vydání a jeho autoři si osvojují vrtochy klasiků. Ne vše, co napsal Ivan Martin Jirous, musí být vázáno v plátně, ale když už nakladatelé nevědí, co s penězi, tak budiž. Rozum má mít totiž především autor a za svého života by se měl podobným excesům uctívání vyhnout.
Následující stránky jsou archeologií někdy nevědomého undergroundu posledních dvou desetiletí. Materiály byly redakci doporučeny třetí osobou, nalezeny, nebo předloženy svými autory jako nepoužitelné. Okolnosti jejich vzniku se nám podařilo rekonstruovat částečně, někdy vůbec. Informace byly občas mlhavé či těžko uvěřitelné a někdy jsem na svou korespondenci nedostal žádnou odpověď. Za konečné kakofonické vyznění se omlouvám.1
1 Některé materiály příliš takto postižené budou doplněny a uveřejněny v příštím čísle.


Autorem kreseb na následujících sedmi stranách je Viky Shock.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
Afričtí upíři ve věku globalizace Afričtí upíři ve věku globalizace
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
No Future For Censorship No Future For Censorship
Author dreaming of a future without censorship we have never got rid of. It seems, that people don‘t care while it grows stronger again.
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…