Časopis Umělec 1997/2 >> René Rohan | Přehled všech čísel | ||||||||||||
|
|||||||||||||
René RohanČasopis Umělec 1997/201.02.1997 Lenka Lindaurová | nové tváře | en cs |
|||||||||||||
Narozen 1973, studuje na Ostravské univerzitě na katedře výtvarné tvorby, ateliér intermediální tvorby u Petra Lysáčka.
René Rohan patří k nejmladší generaci umělců, kteří přistupují k tvorbě jako součásti svého života. Je členem skupiny Kamera skura, která zpochybňuje evidentnost vizuálního vnímání a pravidla percepce umění vůbec. Rohan svými postkonceptuálními pracemi reflektuje nejbližší okolí, otázky nejtěsnějších vztahů, ve kterých se pohybuje. Dalším širším okruhem jeho zájmu je samo umění. Ironizuje obecnou nedůvěru k umění, ale i různé pseudoteoretické problémy, kterými se zabývají jeho vykladači. V cyklu Romantické krajiny a umělé ráje naráží Rohan na estetiku superkýče Milana Kunce a zakoupené krajinky komentuje nápisy - citáty z textu teoretičky Mileny Slavické o slavném autorovi. Jiný cyklus, který se rovněž zabývá vztahem ke kýči, představují přemalované terče: na svém těle je nesou přímo zvířata, před popravou ještě krásně zarámovaná. Vztah diváka a umění nejlépe demonstruje objekt pasti, která jako artefakt vybízí, aby se každý chytil. Většina Rohanových instalací má sociální pozadí: dusná, uzavřená atmosféra rodinných vztahů, vězení intimních vazeb, na druhé straně propastné vzdálenosti mezi lidmi. Otevřenost Rohanových děl je dána srozumitelností konceptu i jeho přesným a citlivým zpracováním.
01.02.1997
Doporučené články
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář