Časopis Umělec 2006/1 >> Šťavnaté zvuky | Přehled všech čísel | ||||||||||||
|
|||||||||||||
Šťavnaté zvukyČasopis Umělec 2006/101.01.2006 Arlene Tucker | profile | en cs |
|||||||||||||
Důvody, proč chce člověk změnit svůj přízvuk, mohou být různé, ale podstata obvykle spočívá v tom, že chce splynout s určitým prostředím. Chce zdůraznit rozdíly, či podobnosti? Všechny aspekty vlastní identity a asimilace prozrazuje náš přízvuk.
I přes zmatek souhlásek a samohlásek se zvuková podoba standardní americké angličtiny vemluví do velké části našich životů. Jazyk každého z nás je prázdnou paletou, na níž se v dýchacích cestách kóduje morseovkou to, čemu říkáme slova. V mozku vzniká myšlenka, jež má být vyslovena, a nakonec skončí v uchu druhého. Nina Katchadourian žije v newyorském Brooklynu. Přijala typické americké „r“ vyslované jazykem přes dáseň i spojování dvou hlásek. A jazyk ji inspiroval i k videoinstalaci Accent Elimination, jíž loni v květnu vystavila v newyorské galerii Sara Meltzer. Šestnáct hodin záznamu zkondenzovala Nina do dvanáctiminutového videa, které si pohrává s myšlenkou abstrahování akcentu, jako by sám byl věcí. Nina to srovnává s dědictvím, s něčím, co lze vzít jednomu člověku a dát jinému, jako by šlo o předmět. Nina, její rodiče a jejich instruktor jazyka Sam Chwat ve videu procházejí procesem přijímání nového přízvuku, což, jak si uvědomíme, je podobné, jako učit se novému jazyku. Domácnost Katchadourianových je plná přízvuků. Ninin otec je Armén a vládne celým souborem jazyků – arménštinou, francouzštinou, švédštinou a arabštinou. Její matka pochází ze švédsky mluvící menšiny ve Finsku a prošla si dobrodružstvím sedmi různých jazyků. Nina a její bratr v této změti jazyků a kultur vyrůstali a snažili se spojit všechny dohromady. I když jim vzájemná domluva nečiní potíže, ani Nina ani její bratr nikdy nedokázali „zvládnout jedinečný způsob výslovnosti svých rodičů“. Projekt Niny Katchadourian stal prostředkem, jak se toho chopit. Chybějící „o“ Nina byla úplně posedlá tunami plakátů, které visely po celém New York City. Tvrdilo se na nich, že všichni mají příležitost zlepšit, omezit, nahradit či vyloučit svůj špatný přízvuk. Nina to považovala za mírně násilné. Možná to zní děsivě, ale můžeme si položit otázku, zda je skutečně cílem jazykových center umožnit lidem s cizím přízvukem naučit se výkonněji komunikovat ve Spojených státech a nebo se mají zbavit vlastní identity nebo etnické příslušnosti? Hodiny výuky se odehrávaly v neuvěřitelné kanceláři Sama Chwata, již Nina popisuje jako „nacpanou až k prasknutí“. Aby Chwat změnil přízvuk Niny a jejích rodičů, intenzivně s nimi pracoval dva týdny. Nina se měla naučit přízvuk svých rodičů a její rodiče se měli učit od ní. Cvičili podle textu, který pečlivě sepsali její rodiče a který se inspiroval představováním se cizinci. Nina říká: „Jeho hlavní myšlenkou bylo, že má matka je na párty, někdo jí dává otázky, a ona musí v pěti minutách konverzace vypovědět celý svůj životní příběh, přičemž o druhém člověku nic neví.“ I přes vynikající sluch měla Ninina matka největší problém se zvukem samohlásky „o“, protože švédské „o“ je velmi krátké. Například měla potíže se slovem Wisconsin. Ze slabiky „con“ její „o“ zmizelo. Sam to nazval severojižním zvukem, protože musela protáhnout ústa. Nejprve se musela naučit udělat určitou grimasu, aby tento zvuk americké angličtiny uměla vyslovit. Otec zase místo anglického přízvuku „th“ vyslovoval tvrdé „d“ vycházející z jeho rodné arménštiny. Víc šťávy, víc šťávy Podle agentury New York Speech Improvement Services je standardní americká angličtina nazývána „neoblastní americkou angličtinou“. To kvůli tomu, že naučený akcent není přirozený. Mluvčí ovládne americkou angličtinu prostřednictvím schématu výslovnosti čtyřiačtyřiceti kombinací souhlásek a samohlásek. Výsledný akcent pak nepřitahuje pozornost k nějakému konkrétnímu regionu. Přestože rodiče žili v USA už čtyřicet let, jejich přízvuk se nepřizpůsobil prostředí západního pobřeží. Pravděpodobně by jim výuka trvala celý rok, než by se svého dosavadního přízvuku naprosto zbavili. Přesto Sam ocenil snahu Nininy matky, protože ta se za dva týdny naučila velice rychle základům nového přízvuku. Nina pochytila několik triků, jak napodobovat své rodiče, ale stále se musela velmi silně soustředit, aby její mluva zněla jako jejich. Jediný, kdo se po skončení lekcí chopil nového způsobu mluvy, tedy byla Ninina matka. Když mluvila jinak, zdálo se, že je posedlá jakýmsi vládcem přízvuku. Jako by z ní vystupovala jiná osobnost. To muselo brzy přestat, protože Nina chtěla svou matku zpět. Pro zbytek rodiny byla změna velmi těžká. Podle Ninina otce je klíčem k americkému způsobu mluvy zásada „dej tomu víc šťávy“. Kdykoliv nezněl dost americky, opakoval „víc šťávy, víc šťávy“ a všechen ten nepořádek pěkně promísil. Pro projekt Niny Katchadourian nebylo důležité uspět a perfektně změnit přízvuk, ale zachytit proces, jak přízvuk vzniká. Video zanechává v divákovi otázky, jako co je to přízvuk a odkud je zrovna ten váš? Nakonec stačí, abyste měli uši otevřené, a budete překvapeni, co z nich vyjde. A omáčku si vyberte, jakou chcete.
01.01.2006
Doporučené články
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář