Časopis Umělec 2006/1 >> Šťavnaté zvuky Přehled všech čísel
Šťavnaté zvuky
Časopis Umělec
Ročník 2006, 1
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Šťavnaté zvuky

Časopis Umělec 2006/1

01.01.2006

Arlene Tucker | profile | en cs

Důvody, proč chce člověk změnit svůj přízvuk, mohou být různé, ale podstata obvykle spočívá v tom, že chce splynout s určitým prostředím. Chce zdůraznit rozdíly, či podobnosti? Všechny aspekty vlastní identity a asimilace prozrazuje náš přízvuk.
I přes zmatek souhlásek a samohlásek se zvuková podoba standardní americké angličtiny vemluví do velké části našich životů. Jazyk každého z nás je prázdnou paletou, na níž se v dýchacích cestách kóduje morseovkou to, čemu říkáme slova. V mozku vzniká myšlenka, jež má být vyslovena, a nakonec skončí v uchu druhého.


Nina Katchadourian žije v newyorském Brooklynu. Přijala typické americké „r“ vyslované jazykem přes dáseň i spojování dvou hlásek. A jazyk ji inspiroval i k videoinstalaci Accent Elimination, jíž loni v květnu vystavila v newyorské galerii Sara Meltzer.
Šestnáct hodin záznamu zkondenzovala Nina do dvanáctiminutového videa, které si pohrává s myšlenkou abstrahování akcentu, jako by sám byl věcí. Nina to srovnává s dědictvím, s něčím, co lze vzít jednomu člověku a dát jinému, jako by šlo o předmět. Nina, její rodiče a jejich instruktor jazyka Sam Chwat ve videu procházejí procesem přijímání nového přízvuku, což, jak si uvědomíme, je podobné, jako učit se novému jazyku.
Domácnost Katchadourianových je plná přízvuků. Ninin otec je Armén a vládne celým souborem jazyků – arménštinou, francouzštinou, švédštinou a arabštinou. Její matka pochází ze švédsky mluvící menšiny ve Finsku a prošla si dobrodružstvím sedmi různých jazyků. Nina a její bratr v této změti jazyků a kultur vyrůstali a snažili se spojit všechny dohromady. I když jim vzájemná domluva nečiní potíže, ani Nina ani její bratr nikdy nedokázali „zvládnout jedinečný způsob výslovnosti svých rodičů“. Projekt Niny Katchadourian stal prostředkem, jak se toho chopit.

Chybějící „o“
Nina byla úplně posedlá tunami plakátů, které visely po celém New York City. Tvrdilo se na nich, že všichni mají příležitost zlepšit, omezit, nahradit či vyloučit svůj špatný přízvuk. Nina to považovala za mírně násilné. Možná to zní děsivě, ale můžeme si položit otázku, zda je skutečně cílem jazykových center umožnit lidem s cizím přízvukem naučit se výkonněji komunikovat ve Spojených státech a nebo se mají zbavit vlastní identity nebo etnické příslušnosti?
Hodiny výuky se odehrávaly v neuvěřitelné kanceláři Sama Chwata, již Nina popisuje jako „nacpanou až k prasknutí“. Aby Chwat změnil přízvuk Niny a jejích rodičů, intenzivně s nimi pracoval dva týdny. Nina se měla naučit přízvuk svých rodičů a její rodiče se měli učit od ní. Cvičili podle textu, který pečlivě sepsali její rodiče a který se inspiroval představováním se cizinci. Nina říká: „Jeho hlavní myšlenkou bylo, že má matka je na párty, někdo jí dává otázky, a ona musí v pěti minutách konverzace vypovědět celý svůj životní příběh, přičemž o druhém člověku nic neví.“
I přes vynikající sluch měla Ninina matka největší problém se zvukem samohlásky „o“, protože švédské „o“ je velmi krátké. Například měla potíže se slovem Wisconsin. Ze slabiky „con“ její „o“ zmizelo. Sam to nazval severojižním zvukem, protože musela protáhnout ústa. Nejprve se musela naučit udělat určitou grimasu, aby tento zvuk americké angličtiny uměla vyslovit. Otec zase místo anglického přízvuku „th“ vyslovoval tvrdé „d“ vycházející z jeho rodné arménštiny.

Víc šťávy, víc šťávy
Podle agentury New York Speech Improvement Services je standardní americká angličtina nazývána „neoblastní americkou angličtinou“. To kvůli tomu, že naučený akcent není přirozený.
Mluvčí ovládne americkou angličtinu prostřednictvím schématu výslovnosti čtyřiačtyřiceti kombinací souhlásek a samohlásek. Výsledný akcent pak nepřitahuje pozornost k nějakému konkrétnímu regionu. Přestože rodiče žili v USA už čtyřicet let, jejich přízvuk se nepřizpůsobil prostředí západního pobřeží. Pravděpodobně by jim výuka trvala celý rok, než by se svého dosavadního přízvuku naprosto zbavili. Přesto Sam ocenil snahu Nininy matky, protože ta se za dva týdny naučila velice rychle základům nového přízvuku. Nina pochytila několik triků, jak napodobovat své rodiče, ale stále se musela velmi silně soustředit, aby její mluva zněla jako jejich.
Jediný, kdo se po skončení lekcí chopil nového způsobu mluvy, tedy byla Ninina matka. Když mluvila jinak, zdálo se, že je posedlá jakýmsi vládcem přízvuku. Jako by z ní vystupovala jiná osobnost. To muselo brzy přestat, protože Nina chtěla svou matku zpět.
Pro zbytek rodiny byla změna velmi těžká. Podle Ninina otce je klíčem k americkému způsobu mluvy zásada „dej tomu víc šťávy“. Kdykoliv nezněl dost americky, opakoval „víc šťávy, víc šťávy“ a všechen ten nepořádek pěkně promísil.
Pro projekt Niny Katchadourian nebylo důležité uspět a perfektně změnit přízvuk, ale zachytit proces, jak přízvuk vzniká. Video zanechává v divákovi otázky, jako co je to přízvuk a odkud je zrovna ten váš? Nakonec stačí, abyste měli uši otevřené, a budete překvapeni, co z nich vyjde. A omáčku si vyberte, jakou chcete.





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Obsah 2016/1 Obsah 2016/1
Obsah nového čísla.
MIKROB MIKROB
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona
V oblasti kultury již není nic, co by nebylo použito, vyždímáno, obráceno naruby a v prach. Klasickou kulturu dnes dělá „nižší vrstva“. Ve výtvarném umění jsou někdy umělci pro odlišení nazýváni výtvarníky. Ostatní umělci musí hledat v jiných vodách a bažinách, aby předvedli něco nového, jiného, ne-li dokonce ohromujícího. Musí být přízemní, všední, političtí, manažerští, krutí, hnusní nebo mimo…