Časopis Umělec 2002/3 >> Soc-art Přehled všech čísel
Časopis Umělec
Ročník 2002, 3
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Soc-art

Časopis Umělec 2002/3

01.03.2002

Tomáš Pospiszyl | focus | en cs

Petr Sadecký, mladý idealistický český komunista v Kyjevě, popisuje svůj šok, když se v klubovně PPP poprvé setkal s kombinací Leninových plakátů a pornografických obrázků. Účinnost podobného spojení “posvátného” s profánním byla známá již v minulosti, šokující kombinace náboženských a pornografických elementů používali například surrealisté. Kombinace komunistických vizuálních symbolů s elementy ideologicky zcela opačnými byla jako účinná forma subverze užita hned několika umělci na různých místech světa. V socialistických zemích působilo přebírání formy socialistického realismu a obsahů komunistické ideologie paradoxně jako forma distance od oficiální společenské skutečnosti. Z uměnovědného hlediska je Sadeckého Octobriana v podstatě jedním z ranných projevů tzv. soc-artu, tedy uměleckého směru, který kombinuje prvky nízké či konzumní kultury se symboly komunistického státu a v postmoderním smyslu posouvá jejich význam.
Absurdita oficiální propagandy byla ve východní Evropě i Rusku očividná a mnozí umělci ji začali využívat jako účinný umělecký prostředek. Již na konci čtyřicátých a počátku padesátých let u nás Egon Bondy ve své poezii spojoval oficiální novinová sdělení a banální popisy všedních událostí. Ve vizuální sféře byl inspirativní především do krajnosti dotažený socialistický realismus importovaný ze Sovětského svazu, kombinující komunistickou ideologii s realistickým kýčem. Socialistický realismus byl jako stvořený k zesměšňování. Důležitý klíč zde poskytl americký pop-art, jehož síla také vycházela ze spojení nespojitelného a z pnutí mezi vysokým uměním a symboly spotřební kultury. Ve východní Evropě byly tyto spotřební produkty, kterých zde ostatně nikdy nebylo dost, nahrazeny všudypřítomnou obsahově vyprázdněnou propagandou. Již v polovině šedesátých let vytvořil Milan Knížák symbol zkříženého srpu a kladiva obohacený o popová srdíčka. Prvky západních komiksů a komunistických symbolů ve svých obrazech od poloviny sedmdesátých let propojoval i v Německu žijící Milan Kunc. Soc-art vznikl na počátku sedmdesátých let v SSSR, za jeho nejvýznamnější představitele jsou považováni Komar a Melamid, Alexander Kosolapov a Leonid Sokov. (Podle vlastních slov neměli o Octobrianě ani ponětí.) Na konci sedmdesátých let vzbudil v moskevských avantgardních kruzích velký ohlas případ umělce Vjačeslava Sysojeva. Ten vytvořil několik komiksů výrazného poiticko-satirického zaměření, jeden z nich kupříkladu vyprávěl příběh o Srpu a Kladivu, ve kterém tyto symboly spojení rolníků a dělníků spolu souložily. Komiks se dostal do rukou policie a autor si odpykal několik let ve vězení. Ve své době Sysojev mezi výtvarníky představoval výjimku. V Brežněvově éře za své výtvory do vězení putovali především básníci a spisovatelé a nikoliv výtvarní umělci. V roce 1975 provedla punková skupina New York Dolls představení pod názvem Red Show, oblečeni do červené kůže se socialistickými symboly na pozadí. Designérem akce byl Malcolm McLaren.
Zlatá doba soc-artově pojaté subverze nastoupila až v posledním desetiletí před koncem komunistických režimů, ale umělci tento žánr využívají dodnes. Úmyslná dezinterpretace nebo manipulace s ideologickými symboly se vyskytovala v akcích polské performerské skupiny Oranžová alternativa, která v osmdesátých letech pořádala velkolepé parodické oslavy výročí Říjnové revoluce. Posun, zneužití a kombinace zavedených ideologických symbolů pak proslavily tvorbu slovinského sdružení NSK, jež socialistický realismus a nacistické umění kombinuje s odkazem klasických avantgard a soudobou spotřební kulturou. Na konci devadesátých let na soc-art i socialistický realismus navázala malířská dvojice Alexander Vinogradov a Vladimír Dubosarskij. Kombinace politické propagandy a pop-kultury se objevuje i v čínském umění, připomeňme si malby Wang Guangji nebo Lišana.





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…
Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
Nevydařená koprodukce Nevydařená koprodukce
Když se dobře zorientujete, zjistíte, že každý měsíc a možná každý týden máte šanci získat na svůj kulturní projekt peníze. Úspěšní žadatelé mají peněz dost, průměrní tolik, aby dali pokoj a neúspěšné drží v šachu ta šance. Naprosto přirozeně tedy vznikly agentury jen za účelem žádání a chytré přerozdělování těchto fondů a také aktivity, které by bez možnosti finanční odměny neměly dostatek…