Časopis Umělec 2003/3 >> Ukradené nebe Přehled všech čísel
Ukradené nebe
Časopis Umělec
Ročník 2003, 3
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Ukradené nebe

Časopis Umělec 2003/3

01.03.2003

Jeffrey A. Buehler | news | en cs

Kazuo Katase, The Stolen Heaven, 22.10.-23.11. 2003, Dům umění, České Budějovice

Japonský umělec Kazuo Katase dokončil instalaci posledních prací na svou měsíční výstavu v Českých Budějovicích a pak, v pasti uvnitř poslední místnosti potichu vyklouzl oknem z galerie. Nezbyla po něm ani stopa. Výstava spočívala v bouřlivém tichu, v němž světlo bylo temné a temnota světlá, okna byla najednou dveřmi a dveře okny. Průhledné, duhově opalizující akvamarínové fólie zářily a oddělovaly část prostoru. Při vstupu do galerie měl člověk pocit, že není kam jít a není co hledat v dílech, která jsou na dosah. A že není žádný způsob, jak se dobrat “smyslu”. Výstava sama je trojdimenzionální objekt kroužící kolem otáčivého, dveřím podobného prostoru galerie. Každá místnost odhalovala fazetu, jiný úhel prázdnoty obsažený v celé výstavě, předměty přišpendlené na okraji prostoru. Jen průhledné akvamarínové archy na jedné straně uzavíraly oba vstupy do zadní místnosti a zároveň přerušovaly plynutí kruhu. Tyto kousky viditelného, ale nepřístupného nebe umělec připevnil zevnitř, předtím než utekl oknem. Umělecké já se vypařilo v okamžiku dokončení díla.
Uvnitř místnosti dveře nezakrývaly okna, ale vpouštěly dovnitř páru světla. Připadalo mi to jako akvárium bez ryb, jemuž čelím, jsem jím utiskován jako překážkou a toužím se dostat dovnitř. To ostatní byla prázdnota, ale živá, pulzující, v jedné místnosti se objevil light box s obrazem svíčky, jejíž plamen žhne v černém negativu. Místnosti ztemněly bílými německými dveřmi s lesklými stříbrnými panty a klikami, zastiňujícími okna. A v první místnosti byly dva light boxy, jeden ze zeleného skla s ptáky v klecích. Na druhém je Babylon nesrozumitelného jazyka vyvedený přes fotografický pohled na Hirošimu. To je všechno.

Kazuo Katase se narodil v roce 1947 v prefektuře Shizuoka, ale od roku 1976 žije a pracuje v Německu. Je mistrem v míšení japonského zenu, evropské filozofie a současného umění. “Princip reality vidím v kontrastech protikladu, které se nevylučují, mým cílem je existenční myšlení založené na původu světa. Smrt a Život patří k sobě.”
Jeho práce se usazují na místo mimo koncept, kdy není možné říci “toto je o tom a tom...” či “Kataseho precizní používání barev definuje jeho bla bla bla” atd. Je to mnohem jednodušší a zároveň mnohem těžší vytvořit. Člověku je nejlépe, když si sedne na podlahu v jedné z téměř prázdných místností a nechá křehkost různých předmětů, barevných světel, stínů či struktury, aby se samy ukázaly. Místo toho, aby se snažil dělat nátlak na diváka se zoufalou potřebou komunikace, umělcova myšlenková povaha se odkrývá uvnitř vás, pokud jí to umožníte, a za sebou nechává stopy teplé či chladné jako holá ruka, kterou vám někdo přitiskne na hruď.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona
V oblasti kultury již není nic, co by nebylo použito, vyždímáno, obráceno naruby a v prach. Klasickou kulturu dnes dělá „nižší vrstva“. Ve výtvarném umění jsou někdy umělci pro odlišení nazýváni výtvarníky. Ostatní umělci musí hledat v jiných vodách a bažinách, aby předvedli něco nového, jiného, ne-li dokonce ohromujícího. Musí být přízemní, všední, političtí, manažerští, krutí, hnusní nebo mimo…
Afričtí upíři ve věku globalizace Afričtí upíři ve věku globalizace
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…