Časopis Umělec 2000/4 >> Velký výprodej graffiti Přehled všech čísel
Velký výprodej graffiti
Časopis Umělec
Ročník 2000, 4
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Velký výprodej graffiti

Časopis Umělec 2000/4

01.04.2000

Františka a Tim Gilman-Ševčík | focus | en cs

Kdysi jste při příjezdu do New Yorku měli pocit, jako byste se propadali poklopem do zapadlé špinavé uličky. New York překonával zbytek Ameriky svou všudypřítomnou nečistotou a extatickou energií, extrémy mezi vysokým a nízkým, které byly napěchované na malinký, ve švech praskající ostrůvek. Byl tolerantnější než puritánské vnitrozemí – nebezpečí zde vyvažovalo vzrušení, svinčík obklopovala nádhera. Město mělo jednoznačně svou individualitu a dalo se jasně oddělit od zbytku Ameriky, lidí, kultury, obchodu. Člověk se musel přiklonit buď na jednu nebo na druhou stranu – milovat New York nebo jej nenávidět.
Je otázkou, zda graffiti jak je známe se zrodily právě v New Yorku, ale staly se uznávaným symbolem města, které se vymklo kontrole – jako lidský virus vystřelující z pařeniště. Graffiti dosáhly svého vrcholu počátkem 80. let a postupně byly spláchnuty do galerií, od bohem zapomenutých k bohatým. Rebelii si koupili sběratelé zatímco kultura — nákaza chudých a rozzlobených — byla pozvedána a oslavována. Nositelé slavných jmen přivedli ulici do muzeí — Keith Haring, Kenny Scharf, Basquiat. Byli to ti, kterým se říkalo umělci nikoli grafiťáci, lidé znali jejich pravá jména, nejen tagy pseudonymů.
Takový už New York ale není. Náš nový New York otevřel svou náruč turistům, je čistší a uhlazenější, je tu víc obchodních řetězců a mentality nákupních center, které naleznete v každém druhém městě a předměstí v zemi. Jen občas zahlédnete, jak se poslední graffiti zuby nechty drží roztroušených zákoutí. Vlna se však už zlomila, obrovská pojízdná plátna jsou pryč. Metro je čisté, protože již deset let mají pomalované vozy zakázáno vůbec vyjet. Newyorský primátor Giuliani za boj proti graffiti ročně utrácí 25 milionů dolarů. A ke všemu byl teď New York svědkem první velké aukce graffiti. Je to divné. Teď aukce? Teď, když mají graffiti galerie rozkvět dávno za sebou a muzea uspořádala výstavy, které byly mnohem lepší a fundovanější. Ulice města jsou čisté (no, alespoň čistší). Tenhle velký výprodej graffiti tak vypadá spíš jako fin de siecle než oslava pulzující kontrakultury. Graffiti jsou mrtvá, prodejme graffiti.
Prodávat a kupovat graffiti ale není ani možné. Duch graffiti spočívá v obsazení a útoku na zeď, nadjezd nebo vagón. Následuje útěk a naděje, že obraz vydrží na místě aspoň chvilku, než jej zprzní rozzlobený majitel nebo vaši vrstevníci, další writeři, celí šťastní, že mohou překrýt nebo zničit vaši práci. Takže to, co se dá prodat, je nezbytně neilegální – taková graffiti se dělají na plátno, papír nebo to, co najdete v ateliéru. Není nic špatného na tom, že někdo dělá a kupuje prodejné, přenosné, jako produkt vyrobené graffiti, i když jde jen o reprezentaci těch pravých – jde o znak, který připomíná zakázané a nebezpečné akce, které padouši na kraji společnosti po nocích podnikají. V jejich případě není třeba spěchat s namalováním graffit a rychle utéct. Bez nebezpečí a tlaku se musí změnit, musí udělat víc, protože ztrácí svou břitkost, vzdorovitost tváří v tvář člověku. Věci na papíře, plátně, na kovových plátech a tak dále mají styl graffiti. Jsou to graffiti grafiky. I kdyby ten samý writer stejnou barvu každou noc aplikoval na zdi. Když přijde domů a namaluje obrázek, jen nám připomíná divoký, vzrušující a strach nahánějící život. Vy si takovou upomínku můžete zakoupit, ale oba chápete ten rozdíl.
Není překvapením, že aukce byla menším propadákem. Nedošlo na ní k žádným závratným prodejům a nestane se úsvitem nového obrození graffiti – byla to jen jedna z aukcí, které chrlí co nejvíce položek, jak rychle to jde. Snesla dohromady tak široké spektrum prací od samých počátků hnutí, že individualita a osobitý styl, tam kde šly nalézt, jen zářily. Předimenzované, uhlazené graffity Zephyra mají úctyhodný a vytříbený komerční půvab. Crashovy lichtensteinovské popcomicsové obrazy překračují dobu a žánr, jsou bystré a živé. Tracy 168, skutečná průkopnice, měla jednu z nejhezčích věcí na aukci: fungující flipper, vymalovaný zevnitř i zvenku a zaplněný tagy ostatních writerů. Je téměř příliš jednoduché mluvit o vysoké kvalitě neškodných a silných pozůstatků od Keithe Haringa, raných kreseb křídou s mužskou postavou na začerněných plakátech v metru, nebo dvou dokonalých kreseb tužkou od Jean-Michela Basquiata. Na aukci se objevil i jeden nováček, Kaws, který sice postrádal průpravu 70. let, ale vynikal skvělým postmoderním stylem. Kaws vykrádal reklamní plakáty, vpašovával do nich své vlastní comicsové výtvory a pak je vrátil na své místo na ulici.
Nejlepší na aukci ovšem byly nostalgické fotografie „burners“, vlakových souprav metra přetvořených na nástěnné malby o výšce 2,5 metru a délce 12 metrů od Henry Chalfanta, Jacka Stewarta a Marthy Cooper. Fungují jako mobilní reklama na nejlepší z nejlepšího, vertikální náhrobky zašlé éry.
Graffiti Art Auction, Guernsey‘s, 14-15. června 2000
Přeložil Vladan Šír




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
Nevydařená koprodukce Nevydařená koprodukce
Když se dobře zorientujete, zjistíte, že každý měsíc a možná každý týden máte šanci získat na svůj kulturní projekt peníze. Úspěšní žadatelé mají peněz dost, průměrní tolik, aby dali pokoj a neúspěšné drží v šachu ta šance. Naprosto přirozeně tedy vznikly agentury jen za účelem žádání a chytré přerozdělování těchto fondů a také aktivity, které by bez možnosti finanční odměny neměly dostatek…
Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.