Časopis Umělec 2000/3 >> Poslední leč Přehled všech čísel
Poslední leč
Časopis Umělec
Ročník 2000, 3
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Poslední leč

Časopis Umělec 2000/3

01.03.2000

Karel Císař | berlín | en cs

Jestliže svá videa Peter Land doposud natáčel takřka výhradně v abstrahovaných interiérech a záměrně je tak zbavil jakéhokoli místního či časového kontextu, v jedné ze svých posledních prací Jezero, vystavené společně s dvanácti doprovodnými fotografiemi v berlínské galerii Klosterfelde, situuje tento dánský umělec příběh svého hrdiny do idylické lesní krajiny. Land tudy prochází v myslivecké kamizole s puškou přes rameno. Na rozdíl od předchozích videí, v nichž byly používány především statické záběry, je zde navíc Landova akce zachycena záběry bytostně filmovými. Nechybí dlouhé pohledy do korun stromů smíšeného lesa, velké detaily myslivcových kroků či dokumentárně stylizované roztřesené záběry brané z ruky. Pochodem znavený Land po čase usedá na pařez u cesty, otírá si potem zbrocené čelo a občerstvuje se alkoholem ze stříbrné placatice. Nakonec dorazí k temnému jezírku, spustí na vodu člun a dopádluje ke kůlu v jeho středu, k němuž loďku připoutá. Postaví se, sundá pušku z ramene, zamíří a ohlušující ranou, jež náhle prolomí majestátní ticho lesa, prostřelí do dna lodi díru. Po té klidně usedá zpět a čeká až loď nabere vodu. Střihem se pak přesouváme k situaci, kdy voda Landovi sahá po pás a v dalším záběru již na vodní hladině vidíme jen jeho myslivecký klobouček. Závěr několikaminutového filmu nás zavede zpět do hlubokého lesa, jímž ještě před chvílí Landův myslivec procházel.
Jedním z interpretačních klíčů k této práci by snad mohla být užitá hudba, která hrála významnou roli již v Landových starších videích, která často zachycují nejrůznější autorovy pády. Na Manifestě 2 se Land ve svátečním obleku řítil ze schodů luxusní vily, ve videu Růžový prostor z roku 1995 padal v podroušeném stavu z barové stoličky, ve Step Ladder Blues pak z malířských štaflí. Navzdory názvu posledně jmenovaného filmu zde však jeho pády nebyly podbarvovány bluesovou hudbou, nýbrž klasickou hudbou Richarda Wagnera. K cestě lesem ve videu Jezero hraje Landovu myslivci pro změnu šestá Beethovenova symfonie, známá rovněž jako Pastorální. Tato volba není nijak náhodná. Strategicky totiž odkazuje k tradici idylických ztvárnění přírody, jak je známe především z uměleckých děl baroka a rokoka. Pastorále konstruuje neskutečné krajiny, do nichž můžeme projektovat naši nostalgii po ztracené prvotní čistotě a nevinnosti. Jejich virtualita se snad nejsilněji ukazuje v samozřejmosti, s níž je zde divoká příroda zaplněna domácími zvířaty. Ráj je tu plný dobytka.
I přes tuto nepochybnou tematickou návaznost zde Landův myslivec vytouženou harmonii nenachází. Ve svém lese je sám sobě lovcem i obětí. V groteskní scéně z jezírka se sice nejprve zdá, že se Land chystá po vzoru bláznů puškou lovit ryby. Již následující scéna, která připomíná slavný záběr z filmu Bustera Keatona, v němž se Frigovi potápí loď, kterou na vodu spouštěl ve špatném úhlu, však odhaluje myslivcův pravý záměr. Jeho rozhodnutí, ulovit takto sám sebe pak posouvá vyznění celé práce zcela jiným směrem. Jestliže doposud Peter Land ukazoval degradaci života na pouhé bezvýchodné opakování téhož, z kterého není úniku, nyní se zdá nacházet silnou alternativu. Cykličnost svých dosavadních prací, ať už jí bylo dosaženo technicky - použitím videosmyčky či přirozeně - úmorným opakováním vlastní ponižující akce, zde Land prolamuje svým zmizením. Film se sice v samém závěru pohledem do ztichlého lesa vrací ke svému začátku, Landův myslivec v něm však již není. Jeho zmizení je narozdíl od jeho dosavadních - nikdy nekončících - pádů nezvratné. Krkolomným způsobem odchází tam, odkud návratu není.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

MIKROB MIKROB
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona
V oblasti kultury již není nic, co by nebylo použito, vyždímáno, obráceno naruby a v prach. Klasickou kulturu dnes dělá „nižší vrstva“. Ve výtvarném umění jsou někdy umělci pro odlišení nazýváni výtvarníky. Ostatní umělci musí hledat v jiných vodách a bažinách, aby předvedli něco nového, jiného, ne-li dokonce ohromujícího. Musí být přízemní, všední, političtí, manažerští, krutí, hnusní nebo mimo…