|
Z iniciativy několika předních německých a rakouských kulturních institucí vznikla rozsáhlá mezinárodní přehlídka současného umění, kterou pod názvem Zeitwenden po Kunstmuseu v Bonnu až do 1. října hostí videňský Künstlerhaus a Museum moderner Kunst Stiftung Ludwig. Výstava, jež si podle svého hlavního kurátora Lóránda Hegyiho klade za cíl naznačit, jak bude vypadat umění blízké budoucnosti, zahrnuje díla více než devadesáti umělců z pěti kontinentů, která jsou komponována do dvou odlišných celků. Zatímco Ludwigův 20er Haus představuje instalace, videa a fotografie hvězd globální umělecké scény od Matthew Barneyho, Wim Delvoye, Carsten Höllera, Tracey Moffatt, Pipilotti Rist až po Rosemarie Trockel, v Künstlerhausu jsou soustředěny především obrazy a plastiky umělců starší generace, jakými jsou Louise Bourgeois, Tonny Cragg či Franz West a práce umělců, pocházejících z periférií - Cai Guo Qianga, Ayse Erkmen či Bodys Isek Kingeleze.
Doporučené články
|
|
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…
|
|
|
Author dreaming of a future without censorship we have never got rid of. It seems, that people don‘t care while it grows stronger again.
|
|
|
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006
Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
|
|
|
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
|
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář