Časopis Umělec 2002/1 >> Umělec Přehled všech čísel
Umělec
Časopis Umělec
Ročník 2002, 1
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Umělec

Časopis Umělec 2002/1

01.01.2002

retro | en cs

Letos Umělec slaví páté výročí svého založení. Oslovili jsme několik osobností, s nimiž jsme se za tu dobu setkali nebo spolupracovali, a požádali je, aby se s našimi čtenáři podělili o své zážitky s časopisem a lidmi, kteří jej připravují. Zde je několik jejich odpovědí:

Potkal jsem čtyři šílence z Prahy, kteří se někdy v srpnu 2000 odvážili vydat do špinavého a zničeného Srbska. Dorazili do Bělehradu, kde žiji, a zastavili se v galerii Dům mládeže na vernisáži rakouských umělců. Vypadalo to, že tito umělci považovali za zajímavé uspořádat výstavu během posledních měsíců společenské destrukce a krize, která trvala celých deset let. Stát se o jejich důvod ale moc nezajímal a jejich žádost o víza odmítl, takže nemohli přijet na vernisáž. Pak do výstavní síně vstoupila krásná Veronika a vernisáž zachránila. Po ní následovali dva techno maniaci a jeden český turista oblečený ve stylu 70. let. Divoká parta. Hned tu noc jsme se opili. Požádali mě, abych jim ukázal Arkanův hrob, což jsem učinil následujícího dne. Je pohřben poblíž jednoho z největších srbských avantgardistů 20. století, zakladatele zenitismu Ljubomira Miciće, jehož hrob už je téměř zapomenutý. Český turista, ze kterého se vyklubal autor komiksů, se podepsal do Arkanovy knihy kondolencí. Arkanův hrob je dodnes ve dne v noci hlídaný. Parta z Umělce z toho byla tak nadšená, že si všichni koupili umělohmotné stříkací pistolky a po celém Bělehradě sehrávali přestřelky. To odpoledne jsme zašli do bývalé restaurace “Vltava” nedaleko mého domu. V 60., 70. A na počátku 80. let to byla česká restaurace, kde jste si mohli dát knedlíky a originální Budvar. Před pár lety však “Vltavu” zrušili, protože se extrémně zhoršily vztahy mezi našimi zeměmi, což způsobily Havlovy poznámky o občanské válce v bývalé Jugoslávii a roli Srbska v této válce. Restauraci nahradil dnes už legendární tradiční podnik “Orach” (Oráč), jejíž původní působiště bylo zničeno v rámci “modernizace” čtvrti. Dali jsme si pět neuvěřitelných druhů jídel a poté, co mi navrhli připravit šest stránek pro Umělce, všichni odjeli do Sarajeva. O měsíc později, přesně v první den pětidenních bojů proti MMF a Světové bance jsem zahájil svou výstavu v pražské galerii Behémót. Spolupráce na ní byla jedna z nejlepších, jaké jsem se soukromou galerií zažil, naprosto bez stresu, komplikací a příliš mnoha slov. Všechno prostě šlo. Téměř denně jsem chodil do redakce Umělce. Přinesl jsem svůj projekt a oni ho vydali v prosincovém čísle 2000. Líbilo se mi, jak byl prezentován. Žádné blbosti, žádné mystifikace. Jenom jedna věta: “Uroš Djurić (1964) je umělec.” A jsem, sakra.
Uroš Djurić,
umělec, Bělehrad, Srbsko
P. S. Slyšel jsem, že také jednu z mých věcí vytiskli na samolepce. Ještě jsem ji neviděl.

Je pro mě skoro neskutečné, že vydávání jednoho časopisu v oblasti umění — příznačně v tak malé zemi, jako jsou Čechy — strhne na sebe domnělou generační a názorovou spřízněnost. Jakoby vše záleželo jenom na schopnosti nabídnout vybraným jedincům možnost sebeprezentace.
Fascinuje mne to! Neboť jsem se ještě nesetkal s tím, že by časopis např. suploval něco jako galerii, která své “koně” pomáhá vymezovat vůči práci okolních umělců. Kdy dokonce tyto spřízněné duše prezentuje na mezinárodním poli jako ty pravé a nefalšované, tedy časem a zkušenostmi prověřené. Jak se zdá, Umělec to v Čechách dokázal a toto raritní specifikum potvrdil svou pětiletou, byť státně dotovanou existencí.
Přemýšlím o tom a říkám si, že v zemi, kde se např. náhodně oslovená osoba na ulici objeví např. před TV či filmovou kamerou, začne se většinou nervózně chichotat, pýřit, místo normální odpovědi, je jakákoliv suverení mediální prezentace v jakékoliv podobě vstupenkou mezi elitu. A z toho mi je spíše smutno bez jakéhokoliv hodnocení. Asi by mělo být více odvážných, riskujících lidí, co najdou chuť zakládat nejen vizuální magazíny.
Jiří David, umělec, Praha

Pamatuji se, jak jsem se setkal s Vladanem na Art Basel 2000. Seděli jsme v restauraci, hodně popíjeli a dělili se spolu o různé antipatie. Také si pamatuji, že, jakmile jsem se druhý den vypotácel z postele, už jsem nepamatoval, které to byly. Vladan se ale stavil u mého stánku a dal mi nové, lesklé číslo Umělce. Od té doby jsem předplatitel.
Ola Pehrson,
umělec, Švédsko

Byla jsem v Praze s kurátorkou z Britské rady Andrée Cooke a několika britskými designéry. Parta z Umělce se s námi vydala na cestu po barech, zatímco my se věnovali turistickým klišé, jako je pití absintu. Museli jsme jim připadat jak ekvivalent turistů, kteří přijíždějí do Londýna a testují různé puby. Vzali nás ale do úžasné kulečníkové haly. Taky si myslím, že museli dělat na nějaké knize po zbytek večerů, které nestrávili s námi, takže ani nevím, jak to vydrželi. Hádám, že jejich energie se jim vyplatila, protože magazín je krásně humorný a informativní. Takže gratuluji a všechno nejlepší.
Catherine Yass,
umělkyně, Velká Británie

Pětileté výročí mne zastihlo ve stavu, kdy napsat slovo je opět těžší, než je vyslovit. A vyslovené jen maskuje mlčení. Přepovídáno:
“Ale prosím tě, to jsou blbosti.”
“To by byla náhoda, jestli se to podaří.”
“Jestli je vůbec možný, aby se to podařilo.”
“Já bych to dělal jinak.”
“Ona to udělala, telefonovala, se mnou se neporadila.”
“Co ty víš určitýho?”
“My nevíme vůbec nic určitýho.”
“To je tak dělaný, že my nevíme vůbec nic.”
“Co budeme furt telefonovat?”
A pořád je mi ještě líto Divusu s jeho koncepcí autorského řešení stránek. Co si o tom asi bude myslet paní krabice?
Martin Zet, Libušín 16. 4. 2002

Dordrecht/Holland, 7. února 2002
Milí lidé,
jen krátký dopis ode mě, čtenáře Vašeho skvělého časáku!
Před dlouhou dobou, pro mě to jsou věky, jsem Vám napsal žádost o obnovení předplatného. Všechno jsem zaplatil loni v prosinci (2001). Teď je únor a možná jsem trochu netrpělivý, ale stále jsem z Česka do Holandska nic nedostal. Teď se teda určitě půjdu zabít, přičemž se budu válet v javorovém sirupu. Prosím pomozte mi, tady v Holandsku je bez Vašeho přínosu strašně smutno… (drama).
Ne, vážně, zajímalo by mě, kdy dostanu také něco z Vaší strany. Je to prostě má dáti — dal, víte… a 15. února budu mít narozeniny… takže něco, lidi, udělejte!
Doufám, že o Vás, drazí, brzy uslyším a v plné barvě.
Rozhodně s pozdravem a tak,
Bejank van Herwijnen, předplatitel

Umělec je skvělý. Nejen proto, že pochází z regionu, o kterém toho mnoho nevím, ale také protože je podává velmi zábavný a zajímavý pohled na věci. Je v něm hodně nadšení, které je cítit na každé nádraží. To se mi líbí. Líbí se mi energický postoj, který nemusí být nezbytně kalkulován v měřítkách peněz nebo prestiže. Umělec zaujímá svou vlastní pozici, je bláznivý a nádherný. A samozřejmě setkávání s Vladanem Šírem v různých částech Evropy věci nijak nezhoršuje. Naopak Sir Vladan, jak mu s kolegy přezdíváme, je nejlepším velvyslancem, jakého publikace může mít. Vždy s úsměvem, vždy zapojený do nějakého projektu, vytváří kolem sebe vroucí a přátelskou atmosféru. Gratuluji k pátému výročí!
John Peter Nilsson,
editor, NU: The Nordic Art Review




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona
V oblasti kultury již není nic, co by nebylo použito, vyždímáno, obráceno naruby a v prach. Klasickou kulturu dnes dělá „nižší vrstva“. Ve výtvarném umění jsou někdy umělci pro odlišení nazýváni výtvarníky. Ostatní umělci musí hledat v jiných vodách a bažinách, aby předvedli něco nového, jiného, ne-li dokonce ohromujícího. Musí být přízemní, všední, političtí, manažerští, krutí, hnusní nebo mimo…
Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…
Afričtí upíři ve věku globalizace Afričtí upíři ve věku globalizace
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…