Revista Umělec 2001/2 >> Bohemian Belly Button Lista de todas las ediciones
Revista Umělec
Año 2001, 2
6,50 EUR
7 USD
Enviar la edición impresa:
Suscripción de orden

Bohemian Belly Button

Revista Umělec 2001/2

01.02.2001

Marcel Fišer | Teoría | en cs

Marian Palla, Galerie města Plzně, 12.4. - 24.6. 2001
Výstava Mariana Pally v Plzni zahrnovala práce z různých období, které volně rozmístil po sklepních místnostech a ukázal jak věci vytvořené speciálně pro tuto výstavu, tak i některé starší práce. Dá se říci, že díky tomuto typu instalace si s nepříliš vděčným prostorem velice dobře rozuměl. Diváky přivítal obraz, “namalovaný” (a podepsaný) umělcovým břichem během vernisážové akce jako svérázná pocta Yvesu Kleinovi a jeho “antropometrii”. Zatímco Klein otiskoval krásné dívky, jeho pokračovatel vlastní pupek, ironicky pracující s tématem vlastní sebestřednosti. A to nikoliv nepodobným způsobem, jako v proslulém billboardu s textem Chci peníze, který zde byl připomenut dokumentací. Téma peněz se objevuje v ústřední instalaci výstavy Deset tisíc desetníků na hraní, jakémsi “pískovišti” z mincí s příslušnými hračkami, což je podle mého názoru otevřený a zároveň přesný symbol současné doby. Výstava je vnitřně pospojována právě určitými linkami. Například motiv pupku nás vede k tematice zarovnávání, jíž se soustředěně věnuje již delší čas. Zarovnává nejrůznější věci, které nepatřičně přečnívají ideální obraz dneška — od svého břicha až po trávu na louce. Knihy — ART TODAY nebo v Plzni Laroussovo Umění nové doby — naopak zmenšuje na míru svých knih — opět demonstrace své osoby, pod nímž bychom však mohli vidět i hlubší vyjádření principu subjektivního čtení, tedy to, že si stejně každou věc “osekáme” podle naší vlastní zkušenosti, schopnosti porozumění atd. Spojení “pocty” s humornou distancí nás zase vede k práci Dvě je více než jedna, odkazující k Duchampovi i Warholovi. Nejčastěji se ovšem setkáme s motivem dětských her a hraček. Obkreslené stíny plastikového kačátka, potápěčského šnorchlu nebo “čehosi pro děti” jsou humorným patafyzickým nesmyslem, ale i zneklidňujícím přízrakem. K dětským hrám odkazuje i sbírka ušmudlaných kuliček modelíny, přišpendlených ve vitríně na motýly, nebo monumentální penis z téhož materiálu, který se hlásí k současné (nad)produkci uměleckých děl, reflektujících pornografii.
Pallova tvorba je vzácně jednotná, a to i proto, že je poskládána z několika málo komponent, na něž se v jednotlivých dílech pouze přesouvá důraz. Mísí se v ní osobitý vtip, kritika současnosti, metafyzika východního typu i racionální reflexe západní moderny. Takto namíchaná směs nemusí každému vyhovovat a někdy irituje i jiným způsobem, než by si zrovna asi autor přál. Ale v českém prostředí je Palla zjevem zajímavým a cenným, možná i trochu nedoceněným. Podle všeho je mu to asi jedno.
Význam počinu, jakým byla výstava Mariana Pally v Galerii města Plzně, vystoupí až tehdy, uvědomíme-li si specifika tohoto města. Od počátku osmdesátých let prakticky až dodnes nebylo možno v šedi místní výtvarné scény rozeznat výraznější osobnost, nepočítáme-li dvojici Václav Malina, Milan Maur. Energii pro vyčerpávající boje se zdejším výtvarným establishmentem jim dodávaly aktivní kontakty s Prahou a zejména s Brnem, kde naopak jejich konceptuální přístup nacházel značnou odezvu a v roce 1985 si zde dokonce oba uspořádali důležité výstavy v brněnské Galerii mladých. Spontánní iniciativu plzeňského Svazu, který do Brna zaslal pobouřený dopis, nedávno připomněla plzeňská kulturní revue Pěší zóna. Mezi trojicí podepsaných jsou nejen komunističtí koryfejové Sopr a Topinka, ale i malíř Hes, dodnes šéf katedry výtvarné výchovy Západočeské univerzity. I tyto skutečnosti vypovídají o tehdejších a koneckonců i dnešních poměrech v Plzni. O tom, že se i tady začíná blýskat na lepší časy, svědčí fakt, že to byl právě Václav Malina, kdo se nakonec ujal nevděčné úlohy vést nově zřízenou Galerii města Plzně, obtížně resuscitovanou následnici bývalého X Centra. Zmíněné pozadí pak vysvětluje, proč svůj druhý výstavní termín věnoval právě Brnu.

Fotografie Jaroslav Vančát





Comentarios

Actualmente no hay comentarios

Agregar nuevo comentario

Artículos recomendados

Terminator vs. Avatar: Notes on Accelerationism Terminator vs. Avatar: Notes on Accelerationism
Why political intellectuals, do you incline towards the proletariat? In commiseration for what? I realize that a proletarian would hate you, you have no hatred because you are bourgeois, privileged, smooth-skinned types, but also because you dare not say that the only important thing there is to say, that one can enjoy swallowing the shit of capital, its materials, its metal bars, its polystyrene…
Malvado Malvado
“La persona debe sacudir tres veces la mano de alguien mientras mantiene fijamente la mirada en sus ojos. Así es como es posible memorizar el nombre de una persona con certeza. De ésta forma es como he recordado los nombres de las 5000 personas que han estado en el Horse Hospital”, me dijo Jim Holland. Holland es un experimentado cineasta, músico y curador. En su infancia, sufrió al pasar por…
An unsuccessful co-production An unsuccessful co-production
If you know your way around, you might discover that every month and maybe even every week you stand the chance to receive money for your cultural project. Successful applicants have enough money, average applicants have enough to keep their mouths shut, and the unsuccessful ones are kept in check by the chance that they might get lucky in the future. One natural result has been the emergence of…
My Career in Poetry or: How I Learned to Stop Worrying and Love the Institution My Career in Poetry or: How I Learned to Stop Worrying and Love the Institution
An American poet was invited to the White House in order to read his controversial plagiarized poetry. All tricked out and ready to do it his way, he comes to the “scandalous” realization that nothing bothers anyone anymore, and instead of banging your head against the wall it is better to build you own walls or at least little fences.