Časopis Umělec 2010/1 >> Přehodnocování Přehodnocování Přehled všech čísel
Přehodnocování Přehodnocování
Časopis Umělec
Ročník 2010, 1
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Přehodnocování Přehodnocování

Časopis Umělec 2010/1

01.01.2010

Palo Fabuš | editorial | en cs de

Máme za sebou konec desetiletí i náležité mediální ozvěny a přehodnocování. Ačkoli je reflexivita připisována celé moderní době, zdá se, že ohlížení se do minulosti samo o sobě jakoby stupňovalo. Říká se, že 20. století skončilo s událostmi jedenáctého září, ale zdá se, že se s jeho koncem srovnáváme doteď. Mám na mysli atmosféru v globalizovaném světě, jehož otřesy směrem od center sice slábnou, ale třeba ve Východní Evropě rezonují s připomínkou politických změn zpřed dvaceti lety.
Jedním z příznaků globalizace je všudypřítomnost. Tu lze vysvětlovat lecjak a jako určitou vlajku si ji v poslední době osvojují asi nejkřiklavěji technologové. Ve své ambivalentnosti ale představuje nápis na zdi, o němž nevíme, jestli nás úpřímně varuje nebo jenom zbytečně straší. Když už ale mluvíme o rekapitulacích, tak si to shrňme: apolitičnost a politizace každodenního představuje dvě tváře jedné situace; umění již neprodukuje ismy a díky nenasytné estetizaci splynulo se životem; kvanta vznikající a poslouchané hudby souvisí přímo úměrně s dobovými hudebními legendami, které nepřicházejí; fatálně zdiskreditovaná instituce reklamy nachází útočiště v zdánlivě nevinných diskusích přátel; veřejné se kryje se soukromým; multimédia se usadila v posledních mezerách našich dnů a oddělování práce a volného času je prakticky nemožné.
Stejně jako sběratel sbírá pouze pro vášeň sbírání, ani historie, jako sbírka obrazů a ideí, nemá žádný smysl mimo sebe. Tím, že jí v minulosti byl dodáván smysl a cíl, se lidé snažili stavět hráz chaosu, kterým nevyhnutně je, zbavíme-li ji lidského měřítka. Strach z chaosu je strachem z příliš rychlého cyklu vzniku a zániku, který dnes občas cítíme. Ale stejně jako ignorance i akumulace historické paměti musí mít své meze.
Přehodnocování jakéhokoli druhu svádí k dělání tlustých čar, modernistickému nutkání hledat univerzalitu a nový směr, ptát se Chto delat a neuroticky se chápat neosobních ideálů a předžvýkaných kategorií. Nenavrhuji ponechat věci na volnoběh, právě naopak. K tomu svádí jenom autopilot díky svodidlům a šipkám, které za mne vztyčil druhý. Mluvím o návratu k osobní odpovědnosti, k Já jako ke středu společného vesmíru. K odpovědnosti, kterou je třeba zas a znova vytahovat zpod nánosů všudypřítomných obrazů. Pokud odkládáme svůj život doufaje, že k nám jednou sám přijde, odkládáme i svět, ve kterém žijeme, do rukou těch druhých... a zapomínáme, že těmi druhými jsme vždy již i my.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
MIKROB MIKROB
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
Afričtí upíři ve věku globalizace Afričtí upíři ve věku globalizace
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."