|
(nar. 1975) letos absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze, ateliér Antonína Střížka (dříve Karel Nepraš, Milan Knížák, Veselý, Siegl, Hendrych, Demartini, Dlouhý).
Kudrnáčovy práce jsou tak neuvěřitelně romantické a vznešené, že okamžitě svádějí k ironickým poznámkám. Snadný terč. Idylickému vyobrazení krásné dívky v bikinách s pasoucími se koňmi v pozadí ale z jakéhosi důvodu dominuje logo současného módního časopisu, takže situace nemůže být až tak nevinná. Mužská postava z jiného obrazu, sedící obkročmo na obří labuti, vypadá na Elvise Presleyho. Že by Kudrnáč vypočítavě míchal klasickou malbu zářivých barev s odkazy na ikony pop kultury? Ani ironický, ani vypočítavý, Kudrnáč svým vysněným světům bezmezně věří. Jedno plátno tak zobrazuje lascivně ležící modelku, pod níž najdeme věnování s podpisem, to vše zarámováno ve tvaru srdce. Jinde vidíme dívku v bikinách, jak se brouzdá jezem, a za jejími zády vystřeluje amor šíp směrem k divákovi. Amorek se nápadně podobá autorovi, stejně jako busta ve stylu Lukea Perryho nebo Jamese Deana. Kudrnáč ve své tvorbě neexperimentuje a drží se malby a sochařství. Dává divákovi vědět, že mu nejde o ironický odstup od dnešního světa, ale o upřímnou snahu pokračovat ve šlépějích klasických malířů bez toho, aby se na nich vypočítavě přiživoval.
Doporučené články
|
|
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
|
|
|
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
|
|
|
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…
|
|
|
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
|
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář