Časopis Umělec 2005/3 >> "Německo" v současném čínském umění Přehled všech čísel
"Německo" v současném čínském umění
Časopis Umělec
Ročník 2005, 3
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

"Německo" v současném čínském umění

Časopis Umělec 2005/3

01.03.2005

Leng Lin | čina | en cs de es

Se znovusjednocením Německa zmizel největší ideologický antagonismus současných dějin. Socialismus a kapitalismus už nestojí proti sobě; v nové realitě států bývalého východního bloku jsou ve skutečnosti vzájemně propojeny. Socialismus se zpětně stal abstraktním ideálem a zároveň si o své říká kapitalismus. Pro čínské umělce je dějinné pnutí přetrvávajících ideologických rozporů v Německu důvěrně známé a snadno reprodukovatelné. Dostanou-li se kontaktu s Německem, ať už geograficky či duševně, děje se tak nevyhnutelně v tomto živém historickém kontextu.
Čínská umělkyně Čchin Jü-fen, která se pohybuje mezi Berlínem a Pekingem, není v německých uměleckých kruzích neznámá. Její interaktivní Volksbühne z roku 2002 se konalo ve vesnickém kostele v bývalé NDR. Umělkyně využila místní zkušenosti z reálného socialismu i z kapitalismu. V kostele uvařila typické jídlo podávané v čínských jídelnách – jako v komunistické komuně – a promítala diáčky z Pekingu. Zároveň na místě zorganizovala výměnu tradičních čínských oděvů za oblečení místních diváků.
Jako členové bývalé socialistické velkorodiny mají Čína a bývalá NDR podobnou zkušenost s převratem. Jü-fen dala oběma stranám dost prostoru, aby jim umožnila vizualizovat a přerůst společné zážitky. Využila bezprostřednost normálního všedního dne jako nástroj participace, výměny a transcendence. Čínská kultura všedního dne měla u obyvatel východního Německa vyvolat reflexi vlastních dějin. Nový kontext nezatížený tlakem starého systému osvěžil vzpomínky.
Tematicky podobnou práci vytvořila v roce 1998 Jin Siou-čen v geograficky a kulturně naprosto odlišném zkušenostním prostoru Pekingu. Šlo o site-specific instalaci Visumsabteilung (Vízové oddělení) na bývalém velvyslanectví NDR, které mělo být po znovusjednocení Německa přebudováno na vízové oddělení nového německého velvyslanectví. Jin Siou-čen se s prostředím seznámila nejprve jako navrhovatelka. Svůj projekt pak stačila realizovat, ještě než byla budova zčásti stržena a přestavěna. Využila dosud netknuté zařízení velvyslanectví a navršila na ně velké množství suchého cementového prášku, čímž z něj předčasně vytvořila opuštěné ruiny. Vlastnosti použitého materiálu podtrhovaly význam instalace – v suchém stavu je cement měkký a bez síly jako prach, ve spojení s vodou ztvrdne na kámen. Cementový prášek překrýval historické stopy socialismu, ale zaprášil i případné výhonky rozvíjejícího se kapitalismu.
Práce Jin Siou-čen funguje na dvou úrovních. Prostřednictvím německých dějin jednoho místa pojednává vlastní proměnu Číny. Kromě toho pokládá otázku, jaký směr nabere strhávání starých budov a nová výstavba a jak se budou vyvíjet jejich společenské struktury. Ve jiné rovině reflektuje tato práce ideologický systém cenzury. Přesněji vzato je vízové oddělení miniaturou zaniklé socialistické cenzury – pokud navrhovatel udělá vše správně, může cestovat, pokud ne, zůstane pro něj svět uzavřen.
Ačkoli mělo znovusjednocení Německa pro Čínu zvláštní význam, a čínští umělci proto Německu věnovali velkou pozornost, razantní rozvoj Číny je brzy přiměl k orientaci na větší mezinárodní celky. Jin Siou-čen například vytvořila v roce 2000 sérii kufrů Portable cities (Přenosná města). Byl mezi nimi i Berlín – tentokrát ovšem jako součást, nikoliv hlavní ohnisko práce.
Sung Tung z Pekingu záměrně propojil svým dílem několik míst v performancích Song Dong walks around the city (Sung Tung obchází město) v letech 1996 a 1997. Vybaven krokoměrem přeměřoval umělec významné městské hradby: opevnění Suwanu v Jižní Koreji, pekingské městské hradby a Berlínskou zeď. Na každou zeď si Tung dal týden. Za 54 hodin, 48 minut a 36 sekund ušel trať kopírující býva-lou berlínskou zeď. Od Brandenburské brány udělal 325 174 kroků.
Tung zde užil jako médium vlastní tělo. Tři vzdálená města spojil svými kroky jako pomyslnými mosty a provokativně je vedle sebe postavil do vícevýznamového politického, kulturního a historického vztahu. Otevřel témata, jako dějiny, ideologie, stará skutečnost a znovuvybudování nové reality.
Na rozdíl od ekonomicky strádajícího Východního Německa se Čína po roce 1989 začala měnit v hospodářský motor Asie. Touha po bohatství a přesvědčení o prioritě ekonomiky spustily v tomto pět tisíc let starém kulturním národě nadšené a bezpříkladné boření a znovubudování. Prastarou metodou pěší chůze Sung Tung otiskl do současných poměrů „cestu do vlastního nitra“. Zároveň zapojil do diskuze tři odlišné kulturní, politické a hospodářské kontexty. Poukázal na to, že člověk je hlavním faktorem dějin i tehdy, když je skryt za městskou zdí, schován v počtu kroků a v časových datech.
Kdo ví, zda se člověk nakonec ve společenském vývoji nerozplyne.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
Afričtí upíři ve věku globalizace Afričtí upíři ve věku globalizace
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…