Ivan Vosecký's studio is a laboratory of helplessness. In the tussle with art, he usually comes off worse. Against artists who win against art. You will never see all the pictures he has painted. Each one hides three or four others. This isn't a metaphor. Nor is it a method.
He has them in the studio so long that he repaints them several times. He rarely exhibits and in a small booth, they'd get cluttered up.
From the time he started working, everything falls into place. Ivan Vosecký, as he himself claims, is a labourer of art. He takes care not to demolish the entire construction and tries not to create waste. You're probably now saying to yourself, "That must be really silly art!". And in fact it is silly. Nothing much at first sight.
But even gold can be wrapped up in crap and a fool wouldn't find it. Only a few find gold in crap. There's nothing pleasant about it. It is risky and sometimes it goes wrong. But it is far better than surrounding crap in gold packaging. Silly art indiscriminately reproaches humankind for its silliness. We need silly art more and more. Other art simply prostrates itself before the gravitas of humankind.
Doporučené články
|
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…
|
|
V oblasti kultury již není nic, co by nebylo použito, vyždímáno, obráceno naruby a v prach. Klasickou kulturu dnes dělá „nižší vrstva“. Ve výtvarném umění jsou někdy umělci pro odlišení nazýváni výtvarníky. Ostatní umělci musí hledat v jiných vodách a bažinách, aby předvedli něco nového, jiného, ne-li dokonce ohromujícího. Musí být přízemní, všední, političtí, manažerští, krutí, hnusní nebo mimo…
|
|
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
|
|
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
|
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář