|
Podle Edwarda Weldona, jednoho z deseti umělců, kteří se účastnili výstavy Jak Západ vyhrál i prohrál v pražské Window Gallery je „většina z toho, co bylo doposud vytvořeno na nic a zaslouží tak akorát spálit nebo hodit do moře. Musíme se na věci začít dívat pořádně...“. Samotná výstava k této maximě přispěla především strategickou volbou umělců jejichž různorodá díla se důsledně bránila převodu na jakéhokoli společného jmenovatele. Umožňovalo jim to i jejich citlivé komponování, jež důsledně vyčerpalo možnosti daného prostoru a využilo tak kupříkladu kontrastu mezi plošným pojednáním vnější strany okna a prostorovou instalací v jeho hloubce. To vše vedlo ke zdůraznění jedinečnosti vystavených děl, která jim skutečnou pozornost zaručuje zřejmě nejefektivněji.
Doporučené články
|
|
Author dreaming of a future without censorship we have never got rid of. It seems, that people don‘t care while it grows stronger again.
|
|
|
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
|
|
|
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
|
|
|
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
|
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář