Časopis Umělec 1999/5-6 >> Jak zacházet s paradoxy / (Martin Parr) Přehled všech čísel
Časopis Umělec
Ročník 1999, 5-6
2,50 EUR
3 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Jak zacházet s paradoxy / (Martin Parr)

Časopis Umělec 1999/5-6

01.05.1999

Radim Kopáč | reviews | en cs

Má sociální dokument ve fotografii vyprovokovat divákovu „hmatatelnou“ reakci? Nebo realita a její záznam žijí samy o sobě, bez vzájemného prolínání a vlivu, a tato bipolárnost by měla zůstat zachována? Dokáže umění působit jako imperativ? A mělo by vůbec? Takové a podobné otázky si můžeme klást nad dílem britského fotografa, člena prestižní světové agentury Magnum Martina Parra, které od března letošního roku do konce prázdnin putovalo po galeriích České republiky.
Soubor pětatřiceti snímků, datovaných převážně druhou polovinou osmdesátých let, s názvem Doma i v cizině (Home and Abroad) tvoří velmi soudržný celek. Tematicky i způsobem záznamu jsou všechny fotografie v podstatě variantami jediného předobrazu. Tím je fenomén konzumu. Svého leitmotivu se Parr zmocňuje se zvláštním šarmem hráče s paradoxy. Za prvé: záznamy „jeho“ každodenní reality působí natolik obyčejně a věrohodně, že nutně vtahují diváka do kontextu fotografovaných dějů. Společně s autorem tlačíme přeplněné košíky v supermarketech, stojíme frontu na hamburgery, natahujeme se po kartonech zlevněného zboží. Subjektivní výřez se náhle stává obecně platnou, objektivní realitou. A za druhé: Parr tyto společně sdílené situace důrazně podtrhává jásavými a ostrými tóny barev zářivě dokonalého světa reklamy, jehož dikce je a priori pečlivě aranžovaná. Tento střet protikladů subjekt - objekt, skutečnost - hra náhle posunuje fotografie do jiného rozměru, který vyvolává otázku: jedná se opravdu o realitu nebo o mistrně modelovanou fikci?
Parr konkrétní odpověď nenabízí, pouze naznačuje. A znovu se mezi řádky vynořují dva paradoxy, dvě odlišné strany jedné mince. Postmoderní supermarketová jednorozměrnost neznamená pro fotografa jen společenské břímě dneška, ale také široký prostor k ironii. Střet protikladů však v žádném z případů nepůsobí kontraproduktivně, jejich účin se násobí. Znuděný milenecký pár, který si už nemá co říct, závistivé pohledy pyšných matek na své vymóděné dcerušky nebo arogantní a výsměšný postoj ruského Ivana s huňatou kožešinovou čapkou na hlavě a tácem s kopou hamburgerů v rukou působí směšně, současně však v pozadí cítíme hrozbu. Parr ukazuje nebezpečně sílící roli konzumu odsouvající tradiční lidskou a národní svébytnost, narušující citlivé mezilidské vazby. Varuje před nastávajícím vakuem, které zaplňují existenciální a mezigenerační opuštěnost, automatika, stereotyp. Ze snímků divák nerozezná, je-li v Rusku, Španělsku, Egyptě, Finsku nebo autorově domovské Anglii, kde byly nafoceny dva nejrozsáhlejší cykly s velmi příznačnými názvy: Poslední útočiště (Last Resort, 1986) a Cena života (The Cost of Living, 1989).
Parrovy fotografie znějisťují. Nutí diváka k vzájemné konfrontaci záznamu s osobní realitou. Parr jen připomíná a aktualizuje polozapomenutou možnost volby.

Martin Parr. Doma i v cizině. Kurátorka Brett Rogers. Novoměstská radnice, Praha, od 5. 3. do 28. 3., Národní divadlo moravskoslezské, Ostrava, od 8. 4. do 28. 4., Slezské zemské muzeum, Opava, od 4. 5. do 30. 5., Moravská galerie, Brno, od 3. 6. Do 11. 7. 1999.





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

No Future For Censorship No Future For Censorship
Author dreaming of a future without censorship we have never got rid of. It seems, that people don‘t care while it grows stronger again.
Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
MIKROB MIKROB
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
Nevydařená koprodukce Nevydařená koprodukce
Když se dobře zorientujete, zjistíte, že každý měsíc a možná každý týden máte šanci získat na svůj kulturní projekt peníze. Úspěšní žadatelé mají peněz dost, průměrní tolik, aby dali pokoj a neúspěšné drží v šachu ta šance. Naprosto přirozeně tedy vznikly agentury jen za účelem žádání a chytré přerozdělování těchto fondů a také aktivity, které by bez možnosti finanční odměny neměly dostatek…