|
Berlínská galerie Kunst Werke je jedním z prostorově největších výstavních míst, vzniklých na začátku devadesátých let v bývalé východní čtvrti Mitte. Třípatrová galerie ve dvoře, vzorově zrekonstruovaná, se navíc může chlubit skleněnou kavárničkou Dana Grahama.
V současné době v ní probíhá subtilní výstava pro nás málo známých autorů, z nichž nejzajímavější je nesporně Paul Pfeiffer, kterému patří největší prostor. Autor využil jeho dimenze ke svému konceptu a umístil do něj tři miniaturní videoprojekce: záběry hráče košíkové, detailní zpomalený míč a osoba ve smyčce jakéhosi záchvatu. Videa, která jsou promítána elegantními projektory – objekty, tvoří jen malé světlé body v obří místnosti, kde se ještě objeví zamřížované okénko s nasvětlenou ložnicí opět v miniaturní velikosti. Kontrast vytváří plátno s projekcí stanu, který je a není atrapou a funguje tu také jako dětský modýlek. Podle sofistikovaných názvů jako Fragment of a Crucifixion nebo Poltergeist je jasné, že umělec ví, co chce. (Letos ostatně obdržel cenu Whitney Muzea v New Yorku.) Jeho vhodným protějškem je Mick O´shea a jeho zmenšené kulisy měst a železničních tras. V patře vystavují už nudnější instalace Erik Steinbrecher a Lara Schnitager.
Doporučené články
|
|
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
|
|
|
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
|
|
|
Když se dobře zorientujete, zjistíte, že každý měsíc a možná každý týden máte šanci získat na svůj kulturní projekt peníze. Úspěšní žadatelé mají peněz dost, průměrní tolik, aby dali pokoj a neúspěšné drží v šachu ta šance. Naprosto přirozeně tedy vznikly agentury jen za účelem žádání a chytré přerozdělování těchto fondů a také aktivity, které by bez možnosti finanční odměny neměly dostatek…
|
|
|
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
|
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář