|
Demonstrace proti dnes už zánovní černomodré vládní koalici v Rakousku dávno polevily. Náměstí Vídně a dalších měst neplní statisíce lidí. Rozsáhlá internetová kampaň po sobě zanechala websity jako svědky kdysi mohutného hnutí odporu. Většina se s postupem času přeci jen smířila s tím, že chodby vládních budov zamořuje duch extrémní populistické pravice.
Poklidnou politickou selanku ale čas od času rozčeří náznak toho, že zdaleka ne všichni se poslušně zařadili do šiku mlčící většiny. Asociace současného umění z Grazu do poloviny května představuje několik uměleckých pozic neutuchajícího odporu proti “existenci této vlády, … národnímu socialismu, rasismu a globalizaci”. Na výstavě s názvem Andauernder Widerstand gegen Machverhältnisse (Neustálý odpor proti mocenským vztahům) nesouhlas vyjadřuje několik umělců a umělkyň, kteří se v boji proti moci již delší dobu angažují. Alexander Brener a Barbara Schurz patří mezi nejznámnější a nejradikálnější kritiky nejen rakouského neoliberálního politického establishmentu. Bady Minck se svou prací Elektrofrühstück vyhrála druhou cenu Austrian Web Resistance Awards za rok 2000. Na výstavě jsou k vidění také práce Helmuta Kandla, Johanny Kandl, Martina Krenna, Julia Deutschbauera a Gerharda Springa.
Doporučené články
|
|
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
|
|
|
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
|
|
|
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
|
|
|
Obsah nového čísla.
|
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář