Časopis Umělec 2006/2 >> Běžně užitá podprahová ironie Přehled všech čísel
Běžně užitá podprahová ironie
Časopis Umělec
Ročník 2006, 2
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Běžně užitá podprahová ironie

Časopis Umělec 2006/2

01.02.2006

Štěpánka Bieleszová | review | en cs

Jan Nálevka – Pavel Ryška: Kontrolovaná migrace. 36, výstavní stánek v areálu výstaviště Flora Olomouc, 1. 5. – 31. 5. 2006

Někdejší výstavní pavilón v areálu výstaviště připomíná zašlou slávu zahrádkářských a květinových výstav v Olomouci. Díky konstrukčním možnostem materiálů běžných v 70. letech se do dnešní doby zachovala lehká přízemní stavba, jejíž čelní stěna je v celé šíři prosklená. Možnost bezproblémového a okamžitého vizuálního kontaktu s předměty a ději uvnitř stánku se stal východiskem pro vznik výstav pro náhodného kolemjdoucího, či poučeného uměnímilovného voyera. Otevřený prostor Výstaviště Flora, jehož součástí galerie je, lze označit jako divácky exponované místo. V uplynulém roce jím ve dne prošlo bezmála 200 000 domácích i mimoolomouckých návštěvníků, několik jistě i v noci. 36 má tedy šanci stát se nejnavštěvovanější soukromou galerií současného výtvarného umění u nás, při zdůraznění faktu, že její cílovou návštěvnickou skupinu může tvořit  kdokoliv.
Zatím třetí výstavu v čase návratu stěhovavých ptáků připravila dvojice Jan Nálevka a Pavel Ryška. Jejich instalace Kontrolovaná migrace zaplnila veškerý vnitřní prostor „sololitového funkcionalismu“ stánku, jehož zmrtvělá forma vydráždila jednoho z autorů natolik, že ji zčásti musel překrýt průsvitnou síťovinou v duhových odstínech. Ostatně „duhové škály nástrojů a postupů“ je třeba použít i k rozklíčování instalace, jejíž záměr nemusí být na první pohled zřetelný.
Výchozím momentem bylo zjištění, že supermarkety pro domácí kutily a milovníky zvířat svým sortimentem předjímají snad veškeré možné požadavky pro domáckou výrobu a chov všeho možného, a tak prakticky kontrolují tok inspirace a kreativitu určité vrstvy lidí. Reklamní a marketingové strategie to vše vydávají za nezbytné, vytvářejí aktivní ireálný prostor, v němž je stále co nabízet. Snad proto stěnu pavilonu pokrývá dvojrozměrná časová osa (tzv. pavouk), která zachycuje souvislost mezi vývojem řemeslné a průmyslové výroby. Vizuální podobnost pavouka s žebříkem (či stojkou pod holubník) a možnost přetvořit z pozice kutila a zahrádkaře cokoliv vykrystalizovala v přeměnění pavilonu ve voliéru. Z vývojového schématu trčí do prostoru bidýlka pro živé ptactvo, zebřičky, které se rovněž celé akce účastní. Aby jim bylo obzvláště dobře, mají výhled zevnitř filtrovaný barevnou clonou, což může být pro jejich mizerný život jistě povznášející. A to ani neví, kam se vrtnou po skončení výstavní akce v době tiše se plížící ptačí chřipky. Připravovaný inzerát, avizující derniéru výstavy, je totiž bude nabízet vážným zájemcům k převzetí do domácí péče (snad to nebude smutné).
Instalace Kontrolovaná migrace je výzvou k aktivní spolupráci, k další interpretaci, k činu. Nový kontext a zkratová spojení mezi známými vizuálními vjemy akcentují uměleckou aktivitu jako možnou pomůcku ke změně určitých rysů života, jimž není cizí záliba ve stádnosti, stereotypu. Proti masáži vizuálních (mediálních) toků budují autoři vlastní manipulační prostor, v němž sice nenajdeme snadno uchopitelné předměty, ale můžeme se účastnit netradiční kooperace, při níž je nejdůležitější kreativní využití struktury vlastního myšlení.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…