Časopis Umělec 2007/3 >> Olej na plátně Přehled všech čísel
Olej na plátně
Časopis Umělec
Ročník 2007, 3
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Olej na plátně

Časopis Umělec 2007/3

01.03.2007

Edith Jeřábková | review | en cs de es

Požár v knihovně, demonstrace, zeměkoule a jiné

Alexey Klyuykov / Vasil Artamonov / Václav Magid Kurátor: Dominik Lang / Václav Magid
25.– 20. 8. 2007, Galerie Jelení, Praha

Výstavu Požár v knihovně, demonstrace, zeměkoule a jiné je možné bez odkladů uvést podtitulem jednoho vystaveného díla Sekera. Jde o citaci z vědecké publikace Einsteinova teorie relativity, vydané v Berlíně 1922, v níž autoři našli někým podtrhané zásadní ideologické pasáže: „Ve vědě probíhá revoluce. Stoletími stanovené principy se odhazují pryč a na jejich místo se staví nové, které budou sloužit v průběhu řady století jako základy pro výstavbu a rozšíření velkolepé budovy exaktních věd.“ Tento šílený rodčenkovský optimismus, nahrazující génia za inženýra, se z vážných i potměšilých důvodů snaží rekonstruovat autoři výstavy. Sahají přitom rovnou po syntéze ruského kubofuturismu a braqueovské formy. Aktuální obsahy jsou konfrontovány s dobovou ikonografií a řešeny prolamovanou historickou rutinou ve věrném podání včetně objemové šrafury. Je s podivem, jak je tato ultrakonzervativní demonstrace schopna přenést radost ze znovuprožití avantgardních forem. Futuristicky se řítíme nazpět v čase a přitom je jasné, že máme červenou, nebo ne? Dobrodružná výprava uměleckého stylu a socialistických pokusů se zabrzdí až v 17. století u rekonstrukce bílé vlajky Libertálie, protosocialistického státu, který založil korzár Misson na Madagaskaru v roce 1695, kdy v důsledku přerozdělení sfér vlivu tehdejších koloniálních velmocí přesídlila většina karibských pirátů z Atlantiku do Indického oceánu. Navázání na potenciál meziválečného myšlenkového kvasu je konstatováním krize intelektualismu a ideologické role umění. Výběr kubistické formy není náhodný či jen pocitový, je podpořen upřímností a přímostí kubistických sdělení, kde zátiší s kytarou je skutečným zátiším s kytarou a neschovává se za žádný jinotaj. Stejně tak na zdech galerie narazíme na deštník, zeměkouli, knihu, vlajku, továrnu, ledovcovou díru, zeď..., na znaky podrobené stylotvorné analýze. Tato ikonografická jasnost paradoxně i zcela logicky vyvolává v dnešní době relativity zmatení a nejistotu. V této atmosféře pak ty z nás, pro něž kubismus znamená jen historický směr, obrazy zasáhnou naprosto nečekanou krásou. Výstava záměrně napíná spektrum současného umění od prostých tendencí, které si autoři v nedávné době také užili (rovněž ironicky: Jak jsme pomáhali) k vrcholovému malířskému stylu par excellence.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
Nevydařená koprodukce Nevydařená koprodukce
Když se dobře zorientujete, zjistíte, že každý měsíc a možná každý týden máte šanci získat na svůj kulturní projekt peníze. Úspěšní žadatelé mají peněz dost, průměrní tolik, aby dali pokoj a neúspěšné drží v šachu ta šance. Naprosto přirozeně tedy vznikly agentury jen za účelem žádání a chytré přerozdělování těchto fondů a také aktivity, které by bez možnosti finanční odměny neměly dostatek…
Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…