Scéna z filmu

Chelsea. Recepce, sobota. Bílé stěny zalévá tolik světla, až to vypadá jako nějaká kýčovitá scéna z jednoho z těch filmů, kde si George Burns hrál na Boha. Žádná umělecká díla nejsou v dohledu, ale můžeme vidět, jak se do všech stran otevírají rozlehlé sály. Sváteční malířka přistoupí k pultu a se zápalem listuje katalogem.
„Já prostě miluju, jak on pracuje s barvami,“ říká chladné mladé ženě a neupravenému mladíkovi v obleku.
„Skočím do kuchyně,“ říká mladík dívce. „Chceš něco?“
„Ne, dík.“
Malířka na ně hledí s obavou. „Kolik ta kniha stojí?“
„Devadesát dolarů,“ říká dívka nevzrušeně.
Žena otevře tašku a jen se v ní začne přehrabovat, dívka pokračuje: „…ale není na prodej. Galerie bude potřebovat všechny naše výtisky pro sběratele a umělcovy přátele…“
„A jéje,“ říká stará žena smutně, zatímco se dívka usměje a odvrátí se zpět k monitoru počítače.
V tu chvíli se otevřou dveře a vejde muž. Těžko říct, jak je starý, protože vypadá zanedbaně. Na sobě tričko a odrbané džíny, na nohách černé pracovní boty. Vypadá zkouřený nebo snad ještě něco horšího. Tmavé brýle skrývají vpadlé oči nad propadlými tvářemi. Vlasů mu ubývá. Přistoupí k pultu a zabuší na něj pěstí, až dívka s nevolí vzhlédne.
„Je tu Anton?“ ptá se.
„Vlastně není,“ opáčí ona.
„Ehm… kde je?“ řekne muž zmateně.
„Má oběd s klientem,“ odpoví dívka.
Muž odstoupí a otočí se k ní zády. Pár vteřin loví něco v kapse v kapse a nakonec vytáhne mobilní telefon. Zmáčkne tlačítko rychlé volby a přiloží telefon k uchu.
„Kde jsi?“ ptá se po chvíli. „Co? Ne. Jo, jsem tady. Cože?“ otočí se zpět k dívce a tvář se mu křiví vztekem.
„TAK PROČ MI DO PRDELE TVOJE ZASRANÁ RECEPČNÍ ŘÍKÁ, ŽE UŽ JSI NA OBĚDĚ!!!!!!“ řve na celé kolo. Dav lidí ztuhne.
Stará malířka je zděšená a říká: „To nebylo moc pěkné.“
Muž podá mobil dívce: „To je pro tebe.“
„Haló?“ říká dívka s hrůzou do telefonu.
Je slyšet, jak mužský hlas říká: „Máš padáka.“
„Cože? Ale já…“
„Víš sakra, kdo ten člověk je?“
„Ne, já nevím.“
„Přesně, nevíš. To je ono. Sbal si věci a vypadni. Máš padáka.“
Obrazovka zatmí a ozvou se první takty „Dirty Deeds“ od AC/DC přes úvodní titulky. Titulky podkreslují záběry galerií, zástupu černých mercedesů, řady skleniček na baru, dopadajícího aukčního kladívka, chlapů, nakládajících rozměrné krabice s obrazy do náklaďáku.Vše se střídá v rychlém sledu, ani na chvíli nemáme možnost zcela pochopit výjev dřív, než ho nahradí jiný.

01.01.2008