Časopis Umělec 1999/3 >> Sedm tezí o krizi současného českého umění Přehled všech čísel
Časopis Umělec
Ročník 1999, 3
2,50 EUR
3 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Sedm tezí o krizi současného českého umění

Časopis Umělec 1999/3

01.03.1999

Tomáš Pospiszyl | názory | en cs

1. Projevem současné krize je to, že v Čechách v posledních letech vzniká jen malý počet silných a zajímavých uměleckých děl.

2. Je nutné si uvědomit, že tato krize není výhradně odvozená z celospolečenských nebo ekonomických problémů, ale vyrůstá ze samotné situace ve výtvarném umění.

3. Mezi mnohými českými umělci i kritiky panuje sebeuspokojení. Ti, co si krizi uvědomují, se snaží vinu svádět na „provoz“ umění, stát, galerie, západní umění, ale nehledají ho ve vlastní práci.

4. V českém výtvarném umění neexistuje kritická platforma, neexistuje ani kritický jazyk, kterým by se vedly polemiky. Proto přetrvává nejednotnost v otázce mnohých základních hodnot českého umění. Je zde neschopnost seriózně a s argumenty podpořit dobré umělecké výkony a nemilosrdně poukazovat na ty mizerné.

5. Umění není schopné přesvědčit společnost o své důležitosti. Neexistuje kritické množství publika současného umění. I díky tomu je zájem státu o podporu výtvarného umění nízký, i díky tomu neexistuje politická a finanční podpora umění. Iniciativa na tomto poli přitom musí vycházet od samotných umělců, kritiků a pracovníků uměleckých institucí. I proto dodnes existuje velké nepochopení hodnot i klasické moderny mezi obyvatelstvem a někdy dokonce i intelektuální elitou.

6. České umění se málo otevírá vnějším i vnitřním podnětům, zvláště z hlediska vnitřní formy umění. Například žádný z pěti umělců pracujících na obřích billboardech nepracoval s textem či fotografií, umělci pouze do daných rozměrů zvětšili svá malířská díla. V Čechách vzniká jen málo osobité architektury, je zde příliš nízký počet veřejných zakázek pro umělecká díla.

7. Neexistuje umělecká komunita a neexistují umělecké spolky, které by svou vahou mohly účinně lobbovat ve prospěch umění, nebo pomocí své autority přesvědčit publikum a stát o potřebě umění. V Čechách je ke své škodě umělecká komunita neuvěřitelně rozdrobená a řevnivá. Proto je zde každý druhý ředitelem, existuje obrovský počet státem podporovaných výstavních prostor, které soupeří o stejné peníze, stejné prostory a stejné umělce. Neexistují alternativní galerie, které by vedli samotní umělci.






Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…
Obsah 2016/1 Obsah 2016/1
Obsah nového čísla.