Časopis Umělec 2002/3 >> Umění navigace v kyberprostoru Přehled všech čísel
Umění navigace v kyberprostoru
Časopis Umělec
Ročník 2002, 3
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Umění navigace v kyberprostoru

Časopis Umělec 2002/3

01.03.2002

Bodil Hovaldt Bojer | média | en cs

“Umění tedy […] zřejmě opouští reálný svět a objevuje se v prostoru za monitorem, ve světě informací, v prostoru stínů, duchů, snů a odrazů, ale také prostoru holých dat, kde se měkké struktury mění v tvrdá fakta skutečného světa.” Jeremy Welsh1
Internet představuje pro amerického umělce a softwarového vývojáře Marka Napiera tvůrčí médium. Autor oceněných internetových stránek potatoland.org — konceptuálního uměleckého ateliéru určeného pro zkoumání estetického a interaktivního potenciálu webu — je původem malíř, ale již mnoho let pracuje v počítačovém průmyslu, kde vytváří software pro zpracování databází užívaných ve finančním světě. Jeho internetové projekty sahají od pokusu naskenovat celý svůj byt, přes deformace ikonické Barbie a digitální koláže, po interaktivní sítě, jakou je jeho internetová skládka Digital Landfill (Digitální smetiště). Zde mohou návštěvníci odhodit svůj elektronický odpad (zbytečné e-maily, html stránky, spamy), který bude zkompostován a recyklován. Uživatelé se pak mohou prohrabovat virtuálním smetištěm a prohlížet si odpadky ostatních.
Mark Napier vytvořil také dva alternativní prohlížeče: Feed 1.0 a Shredder 1.0. Obě díla fungují jako alternativní estetické prohlížeče, které uživatele zavedou do zákulisí internetu, kde objeví “neviditelné” struktury a kódy jinak schované za známými internetovými stránkami. Tato díla, která pracují s internetem, jeho mýty, si přisvojují a reorganizují internetové stránky podle výběru uživatele. V prohlížeči se pak vizuálně zobrazí jako grafické vzory, barvy a text, které se jen velmi málo podobají původnímu vzhledu stránek. Výchozím bodem tu je internet sám. Lze jej absorbovat a měnit.
Feed a Shredder se skládají z internetových stránek, které vypadají normálně. Místo toho, aby zobrazily běžné stránky, jak to dělá Explorer nebo Netscape, však tyto alternativní prohlížeče zadané stránky pitvají. Tím, že uživatel zvolí URL, rozpohybuje software a Feed nebo Shredder začnou číst a interpretovat html kód ukrytý za monitorem. Program stránky rozebere na nerozpoznatelné vzory pixelů a textu. Síť — tak jak ji uživatelé znají — se změní v alternativní, paralelní síť.
Internet je stále do značné míry považován za jednoduchou publikaci: text a obrázky jsou dvourozměrné a čteme vždy jen jednu stránku. Websity však nejsou fyzické stránky. Jsou to dočasné grafické obrazy vytvořené tak, že prohlížeče interpretují kód html. Tradiční prohlížeče diktují uživateli způsob, jakým internet vidí a jak se v něm orientuje. Pokud se všechny prohlížeče sjednotí na konvencích html, bude dál převládat iluze sítě jako stabilního a neměnného prostředí. Za touto grafickou iluzí se však skrývají textové soubory tvořené kódem html, který plní pevné disky na celém světě. Společně pak vytvářejí podobu toho, čemu říkáme internet.
Napierovy alternativní prohlížeče — spíše rozjímavé a homogenní než komerční a variabilní — tuto podobu interpretují jinak. Před dominancí textu, která je na internetu obvyklá, dávají přednost vizuální stránce. Antiprohlížeče fungují jako trychtýře, v nichž automatické nástroje prohledávají internet tak, že čtou informaci na stránkách a sledují odkazy, čímž stahují další kódy a pokračují v prohledávání. To znamená, že v případě složitých portálů, jako je např. Yahoo!, prohlížeče mohou postupovat donekonečna.
Dánský odborník na média, profesor Soren Pold označuje Napierovy prohlížeče spíše za estetické nástroje než stabilní umělecká díla. Tím, že pitvají internet, se neustále mění, a mohly by tak představovat zcela nový způsob estetického pojednání dynamiky internetu. První alternativní prohlížeč, Web Stalker, spustila v roce 1997 skupina I/O/D. Od té doby se objevila celá řada podobných nástrojů, což odráží potřebu různého přístupu k internetu. Antiprohlížeče jsou komentářem našeho způsobu práce s informacemi z internetu a jejich zpracování, čímž se z nich z esteticko-kritického hlediska stává přístup k internetu svého druhu. Všechny prohlížeče spojuje tvorba krásných map. Z pragmatického pohledu na síť jsou zbytečné, protože nemají za cíl ukázat internetové stránky ve formě čitelného obsahu, ale spíše dát uživateli možnost uvažovat o formě a tvaru sítě: internet jako koncept. Obsah se stává abstrakcí, text se stává grafikou a informací… uměním.
Shredder 1.0 lze nalézt na www.potatoland.org/shredder/. Na potatoland.org je i Digital Landfill a mnohé další projekty.
Feed 1.0 je na http://feed.projects.sfmoma.org
Web Stalker je na www.backspace.org/iod

Poznámky:
Z článku “A Yield of Reflections, Shadows, Echoes: Art and the Digital Process”, in: Art and Aesthetics in the 90s — Deterritorializations, 2000




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
Afričtí upíři ve věku globalizace Afričtí upíři ve věku globalizace
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…