Časopis Umělec 1998/8 >> Veronika Drahotová Přehled všech čísel
Veronika Drahotová
Časopis Umělec
Ročník 1998, 8
2,50 EUR
3 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Veronika Drahotová

Časopis Umělec 1998/8

01.08.1998

Lenka Lindaurová | nové tváře | en cs

nar. 1975, studuje na Akademii výtvarných umění v Praze, začínala u profesora Jiřího Sopka, pak byla v ateliéru u Zdeňka Berana a nyní je u Jiřího Davida

Obrazy Veroniky Drahotové jsou vizuální metaforou dvou archetypálních pojmů: dobro a zlo. Ačkoliv to zní trochu hrůzostrašně, vystihuje to fakt, že autorka tuto životní dualitu zkrátka řeší. Otázka stará jako lidstvo samo se sice dnes rozmělnila v řídkou kaši okořeněnou banalitou a cynismem, nepřestává tím ale existovat. Médium malby, které žačka bytostných malířů nejčastěji využívá, jí možnost, jak své „opravdové“ pocity sdělit, nijak neusnadňuje. Obrazy pracují většinou s jednou realistickou až naturalistickou rovinou, která je zlehčována abstrahovanou vrstvou nebo nějakou srozumitelnou symbolikou. Její figurální cykly jsou sociologickou sondou, kterou provádí autorka syrovou formou: realisticky malované postavy se divákovi dívají do očí a jejich výraz není rozhodně nicneříkající. Veronika Drahotová se nevyhýbá křiklavým cirkusovým barvám, a tudíž ani kýčovité symbolice, která se tak skvěle hodí pro závažná sdělení (srdce I love you z folie vyplněné obarveným hydrogelem s flitry). Nejobecněji a nejvýstižněji se jí podařilo formulovat existenciální výpověď pomocí nevinné symboliky hraček (medvídci na sametu, objekt ďáblíka), nebo působivým pohledem do zrcátkových očí lebky. Autorka se snaží přímočaře a lapidárně prosadit jasný koncept své tvorby, který je zatím ve fázi pokusů a omylů, ale je věrohodný.

(lin)





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona
V oblasti kultury již není nic, co by nebylo použito, vyždímáno, obráceno naruby a v prach. Klasickou kulturu dnes dělá „nižší vrstva“. Ve výtvarném umění jsou někdy umělci pro odlišení nazýváni výtvarníky. Ostatní umělci musí hledat v jiných vodách a bažinách, aby předvedli něco nového, jiného, ne-li dokonce ohromujícího. Musí být přízemní, všední, političtí, manažerští, krutí, hnusní nebo mimo…
Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…