Časopis Umělec 2005/1 >> Žena – síť: Mária Rišková, "spidergirl z Bratislavy" Přehled všech čísel
Žena – síť: Mária Rišková, "spidergirl z Bratislavy"
Časopis Umělec
Ročník 2005, 1
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Žena – síť: Mária Rišková, "spidergirl z Bratislavy"

Časopis Umělec 2005/1

01.01.2005

Denisa Kera | profile | en cs

V dnes již legendární knize Nuly a jedničky: digitální ženy a nová technokultura z roku 1997 (Zeros and Ones: Digital Women and the New Technoculture) přichází Sadie Plant s myšlenkou o blízkosti žen a digitálních technologií. Spřízněnost vychází z toho, že ženám i počítačům zdánlivě chybí identita a esence. Počítač jako stroj jenom simuluje práci jiných strojů a definujeme ho spíše tím, co momentálně dělá, než tím, co je sám o sobě. Podobně se o ženách často tvrdilo, že jim chybí duše nebo jiná centralizovaná „složka“, která by určovala jejich identitu. Ženy a dnešní technologie spojují i takové vlastnosti, jako je „multitasking“, schopnost dělat a „být“ několik věcí najednou, nebo představa světa jako sítě významů a vztahů, které existují jenom v procesech. Skoro bychom mohli tvrdit, že to, co se dnešní počítačové sítě a technologie teprve učí, uměly ženy po celá tisíciletí.
Poprvé mi představa digitálních technologií jako radikálně „ženského média“ začala dávat smysl až při setkání s Máriou Riškovou. Jak jinak než „tajemnou“ blízkostí žen a nových technologií si vysvětlit to množství činností a identit, které se skrývají v této stále se usmívající a klidné osobě? Ředitelka legendárního kulturního prostoru BURYZONE, který odstartoval zájem o nová média a umění v Bratislavě a který se rozrostl a transformoval do podoby dnešního medialabu a alternativního kulturního prostoru BURUNDI. Hlavní koordinátorka každoročního mezinárodního festivalu nových médií a kultury v Bratislavě, MULTIPLACE, mnoholetá kurátorka výstavy grafického designu v Trnavě, zakládající členka skupiny kurátorek a teoretiček umění NADA (New Approaches to the Domain of Art) atd.. Vyjmenovat všechny aktivity této historičky umění, kurátorky, organizátorky, o její publicistické a přednáškové činnosti nemluvě, by vyžadovalo celou databázi. Určit, kdo je Mária Rišková, je proto stejně těžké, jako vysvětlit fenomén současných technologií – jak Marie, tak počítače jsou jednoduše všudypřítomné a vytvářejí stále nové a širší „sítě“.
Zatímco se v českém prostředí teprve nedávno rozhořela diskuse o financování alternativní kultury, čilá výměna mezi Slovenskem a celým světem na poli digitální kultury a současného umění probíhá již řadu let. Jedním z důvodů jsou právě organizace, které Mária Rišková založila nebo spoluzakládala s různými nadšenci mimo oficiální struktury. Snadno se vám proto dnes stane, že po vyslovení slova Burundi nebo Buryzone okamžitě vědí, odkud jste, zatímco na zmínku o Praze se všichni zdvořile ptají, zda jim něco neuniklo, nebo se v českém prostředí skutečně nic neděje.
Všechny činnosti Márii Riškové potvrzují myšlenky Sadie Plant, že digitální technologie a potažmo ženy pracují bez jakékoli centralizované a pevné struktury, a tím dokazují, že věci fungují úspěšně i mimo „patriarchální“ a hierarchizovaný řád. Spiritus agens mladé kultury spojené s digitálními technologiemi, Mária Rišková, působí úplně nezávisle na kontextu národních galerií, uměleckých škol a dalších státních organizací, které mají současné umění přímo v „popisu práce“. Přesně podle kréda, které najdeme v jednom z jejích z rozhovorů: „Když vám nevyhovují existující podmínky, vytvořte si vlastní prostor.“ Právě tato věta by měla sloužit jako heslo pro současnou digitální kulturu a umění, které si tak těžce hledají vhodnou platformu a institucionální podporu.
Činnost Márii Riškové názorně ukazuje jeden z principů digitální kultury, že z malých příčin vznikají komplexní jevy, jakým je také fenomén úspěšné slovenské kultury a umění v posledním desetiletí. Najdeme ji prostě všude tam, kde se něco zajímavého děje. Nejnovějším projektem „Dial 44“ je pak umělecká a kulturní výměna slovenských a britských umělců pod záštitou Britské rady. Nezisková činnost v oblasti umění, alespoň na Slovensku, vytváří úspěšný vzor pro podporu současné mladé kultury a fungování nového typu uměleckých organizací. Především je to důraz na sítě a nelineární, asociativní a emergentní struktury. Úspěšným příkladem je i A4 – nultý prostor v centru Bratislavy. Tento prostor sdružil organizace a lidi se zájmem o současné umění, tanec, hudbu, film a architekturu, právě v jeho rámci působí Burundi. Mária Rišková je prostě žena – síť, která dovede propojit lidi, zájmy i celé organizace do fungujících celků a vytvářet také celé kulturní „ekologie“. Slovy populárního filmu je to vlastně „spidergirl z Bratislavy“, která přede sítě spojující Slovensko s celým světem.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

No Future For Censorship No Future For Censorship
Author dreaming of a future without censorship we have never got rid of. It seems, that people don‘t care while it grows stronger again.
Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
Nevydařená koprodukce Nevydařená koprodukce
Když se dobře zorientujete, zjistíte, že každý měsíc a možná každý týden máte šanci získat na svůj kulturní projekt peníze. Úspěšní žadatelé mají peněz dost, průměrní tolik, aby dali pokoj a neúspěšné drží v šachu ta šance. Naprosto přirozeně tedy vznikly agentury jen za účelem žádání a chytré přerozdělování těchto fondů a také aktivity, které by bez možnosti finanční odměny neměly dostatek…
Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.