DIVUS PRAHA: TO NEJHORŠÍ Z MARTINA ZETA - TVÁ ZEM TĚ POTŘEBUJE | výstava

TO NEJHORŠÍ Z MARTINA ZETA - TVÁ ZEM TĚ POTŘEBUJE | výstava

05.09.2013 18:00 - 26.10.2013

DIVUS PRAHA | en cs de

Pátek 15.2.2013 18:00

... "Poznámka mé ženy Eriky mě přivedla k tomu, že bych si měl ve smluvních podmínkách vymínit pro případ, že z této funkce půjdu do vězení, aby mě zavřeli do Vinařic (sousední vesnice cca 3 km vzdálená), aby to ke mně měli blízko." (z knihy Sebevražda image)

Výstava monumentů a přehlídka filmů světoznámého, milovaného i nenáviděného umělce, sochaře, performera a tvůrce krátkých filmových experimentů. Expozice zahrnuje výběr z dosavadního díla jako „to nejhorší z Martina Zeta“ – zachované monumentální sochy a téměř všechny filmové práce prezentované profánní technologií karaoke jukeboxu. K této slavnostní příležitosti také vychází poprvé pro veřejnost kniha Sebevražda image, protože v roce 2006 byl celý již tak velmi nízký náklad zabaven ihned po vytištění.

„Průměrný život savce trvá 800 000 000 úderů srdce. U lidí tedy 19 let. Kdybychom se nepřežívali, tak by lidský svět byl skvěle jednoznačné místo. Devatenáct – to je přesně ten věk, kdy do jasného černobílého vidění začínají prosakovat odstíny šedé, kdy se člověk stává ohebnějším ke kompromisu.

Dozrát do reprodukčního věku, zplodit děti a zemřít. Děti vychovávající děti – z toho mají hrůzu zejména „zralí“ vychovatelé.

Bolestně se snažím navrátit do takovéhoto stavu vědomí, ve kterém rozpoznávání, co je skutečně důležité (legrace, láska, kamarádství, sex), i rozpoznávání dobra a zla (o kterých někteří dospělí tvrdí, že neexistují) je ta nejpřirozenější věc. A zabývat se něčím jiným než svou volbou je ztráta času.

Obecný i můj osobní problém je, že žiji déle, než k čemu jsem byl stvořen (a nebýt doktorů, tak to mohlo být právě jen těch devatenáct let).“ Výňatek z knihy Sebevražda image.

Nejstarší sochařské práce představené na výstavě To nejhorší z Martina Zeta v Divus Pragerkabarettu, vznikaly v době, kdy mě Ivan ještě neznal. Kdy mě neznal ještě nikdo. Kdy jsem nechtěl vystavovat,* odstěhoval se z Prahy a intenzivně pracoval. Všechny peníze, co se podařilo sehnat, jsem investoval do nových věcí.** Plně jsem důvěřoval sochařství, myslel v tvarech provázaných s materiálem, myšlenky jsem kondenzoval do slov jen v nezbytných situacích, kdy mohly pomoci nalézt pocitu přesnou formu. Opotřebovaná slova jsem pak opouštěl a zapomínal ve víře, že dokončená socha nebude potřebovat žádná vodítka. Že bude mít schopnost působit neverbálními cestami.*** Sám si z té doby nic nepamatuji, jen takový intenzivní tlak, celkový celistvý pocit vše pohlcujícího soustředění, důvěry a touhy. Víru v práci v odloučení, nulové společenské ambice.

Proto také, když mě Ivan poprosil, jestli nemám nějaký text, který se váže k tomuto období, kdy mě ještě neznal, uvědomil jsem si, že nemám, ani svůj, ani od nikoho jiného a sestavil jsem takovýto schematický přehled vývoje vztahu k médiím (materiálům, kategoriím, oblastem zájmu) dominujícím v určitém období mého pracovního života:

8. 8. 2013, Praha – Libušín

Martin Zet – vlastní mediální životopis:
narozen 1959

16 let bez preferencí
8 let – kov
8 let – kámen
6 let – akční přesahy
15 let – sociální přesahy

* První skutečně samostatnou výstavu po škole jsem měl až v roce 1991, šest let po Akademii, v Městském muzeu v Hořicích v Podkrkonoší.

** Investice například do té třímetrové stavebnice z kralického mramoru byla větší, než můj tehdejší roční příjem ze zaměstnání (na plný úvazek).

*** Proto také sochy na této výstavě zůstanou v plánku označeny jen písmeny a letopočty.

Ve spolupráci:

Podpořila

05.09.2013 18:00 - 26.10.2013

Poslat na e-mail Vytisknout

Komentáře

Martin nedělá umění pro spotřebitele naší společnosti. Nemůže se tedy divit, když ho chápe jen zlomek Čechů. V dnešní době chce být každý obklopen krásnem a laskán pohodou. Martinova tvorba je proto laickou veřejností nechápána. Netvoří pro lásku, netvoří pro pochopení. Tvoří pro reakci a rozkol a to nikdo z laiků nepřijímá. Jeho otec uměl tvořit poezii, asi byl snílek, ale tvořil krásno a to se lidem líbilo

No, a já zas dočetla až sem (na vložení komentáře) a stále jsem nenašla, kam bych se měla na výstavu pana Zeta zajet podívat. Specifikace Praha - Libušín mi přijde velmi nespecifická. Nebo jsem to přehlédla?? Pročetla jsem stránky dvakrát...
Naprosto souhlasím s panem Bakalářem, že umění je o komunikaci. Ráda chodím na komentované prohlídky s autory, protože samotné dílo samo o sobě nám toho v dnešní době zkratkových instalací a intelektuálních abstrakcí ještě korunovaných honosným titulem "Bez názvu" často, bohužel, již skutečně moc neřekne. Myšlenka se absolutně ztrácí a přitom cesta k ní je mnohdy mnohem zajímavější než výsledek samý. Často jsem si právě díky osobnímu kontaktu či alespoň kurátorskému výkladu doslova oblíbila i díla, která bych opravdu s velkou nechutí na výstavě prostě minula a vůbec jimi neztrácela čas. Umělci, kteří tohle nepochopili, nemohou očekávat, že uvíznou v propadlišti dějin. I z renesančních autorů známe sotva pár jmen a Picasso či Dalí už se museli dosti snažit a bouřlivým životem prosadit, aby se o jejich díla někdo vůbec zajímal. A to píši o umělcích par excellence, co se řemeslného provedení malířského týče. V dnešní přemedializované době je "umělců" příliš na to, aby se člověk alespoň zorientoval. Takže s námi mluvte! A pokud se vám nechce, zalezte si do děr a hrajte si tam sami. Až vaši pozůstalost někdo najde, zub času pak ukáže, jestli stojí za to pár kousků z díry vyhrabat jako poklad.
Veronika Malá

all you need is ....? ideas - yes/ no love - no/ yes patience - / no money - yes/ yes friends - no/ yes fans - / scandals - yes/ no some air to breath - something to eat - and in the end a rocking tombstone: action

Dobrý den, minulý týden jsem byl na zahájení vernisáže pana Martina Zeta a musím říci, že jsem byl nepříjemně překvapen tím, že se vlastně žádné zahájení nekonalo. Myslím, že je vždy dobré akci uvést, představit autora (jak vlastně vypadá? – i to je důležité), říci něco o jeho díle, organizaci výstavy, upozornit na zajímavost. Pokud toho sám umělec není schopen např. z důvodu extrémní introverze, měl by to udělat kurátor, pořadatel. Vždy jsem byl toho názoru, že umění je především o komunikaci. Když jsem po půl sedmé autora vyhledal a zeptal se ho, kdy to zahájí, díval se na mě, jako bych právě spadl z Měsíce. Otázky: Co si o tom myslíte – je to teď nový žánr, „in“? Proč je tak obtížné příchozí oslovit, uvést je do problematiky? Myslíte, že by to návštěvníci neuvítali (např. cítili by se jako ve škole)? S pozdravem Petr Bakalář

There's no need to fear or hope, but only to look for new weapons.

Wow, after all this time! I can't wait to read it.

Zobrazit všechny komentáře

Vložit nový komentář

3 krát 5
Jméno		Email

Doporučené články

Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…

	Kulturní tunel II
	V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.

Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona

V oblasti kultury již není nic, co by nebylo použito, vyždímáno, obráceno naruby a v prach. Klasickou kulturu dnes dělá „nižší vrstva“. Ve výtvarném umění jsou někdy umělci pro odlišení nazýváni výtvarníky. Ostatní umělci musí hledat v jiných vodách a bažinách, aby předvedli něco nového, jiného, ne-li dokonce ohromujícího. Musí být přízemní, všední, političtí, manažerští, krutí, hnusní nebo mimo…

Le Dernier Cri a černý penis v Marseille

To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…