DVOJNÁSOBNÝ DISPLAY

Dva výrazné projekty přichystala na podzim pražská galerie Display. V první řadě plnohodnotnou výstavu Nizozemce Michaela Kluiterse Výloha (11.- 30. 11. 2003) a následně týdenní sub:label Milana Saláka (1.-7.12. 2003).
Kluiterse uchvacují imaginární místnosti a tajuplné koridory. Display proto přepůlil a jednu místnost užil pouze pro projekci na sklo uliční výlohy. V podvečerních hodinách mohlo kolemjdoucí zmást, že v přízemí holešovického domu skutečně je vybydlený prostor s dramatickým nasvětlením. Kluiters má už na kontě podobných intervencí víc. U Displaye pouze nebylo jasné, zda autorovi či kurátorovi Radku Váňovi připsat skutečnost, že druhá půlka Displaye zůstala “zase jen” galerií s rozměrným snímkem na stěně a s dokumentárním videem o další, obdobně matoucí Kluitersově projekci. Jako by neměl chybět výchovný záměr, jímž se výstavy v Displayi – pozitivně vzato – obvykle vyznačují. Oproti tomu v případě Dvou horizontů Milana Saláka nechyběl poprávu. Klauzura, již na sebe jeden z nejaktivnějších “mladých a neklidných” Čechů přelomu devadesátých let uvrhl, se už zdála podezřelá. Zjištění, že více než dva roky maloval velké krajiny, vyvedlo z míry. Salák znovu obhájil své regionální koncepce, když disciplinovaně přenesl mapy do rámce iluzivní krajinomalby a zdůraznil, že důležité je v nich hledat a nacházet místa, která známe a takzvaně jsme si je “prošlápli”. Namaloval obrazy s neobvyklým prostorovým zaklenutím a nimravou obsesí v detailech a přesnosti. Působivost odstupňoval od sdílení se “zasvěcenci turismu” až k případné chladné reakci na schematický přenos mapy mezi těmi, kdo původní mapu neznají. Obojí pojal jako kvalitu i oběť, k níž se musel odhodlat, aby se nemusel podílet na neosobních globálních sděleních.

01.03.2003