Časopis Umělec 2009/2 >> Vše pevně v rukou – regulace veřejného prostoru ve Vídni Přehled všech čísel
Vše pevně v rukou – regulace veřejného prostoru ve Vídni
Časopis Umělec
Ročník 2009, 2
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Vše pevně v rukou – regulace veřejného prostoru ve Vídni

Časopis Umělec 2009/2

01.02.2009

Elisabeth Mayerhofer | veřejný prostor | en cs de

Jednou z věcí, pro které je Vídeň známá, je její dobře vystavěná administrativa, která si ve stálém politickém klimatu (sociálnědemokratická strana SPÖ obsazuje křeslo starosty od roku 1945) zachovává své pozice. V posledním desetiletí došlo k restrukturalizaci spočívající v tom, že úkoly dosud vykonávané administrativou byly převedeny na soukromé ekonomické subjekty, většinou městu blízko stojící společnosti s ručením omezeným. Ze strategické pozice zachovávání si moci má tento postup tu výhodu, že určité oblasti jsou zbaveny povinnosti transparentního spravování a legitimizace. Formálně se již nejedná o organizace vázané vyhláškami a nařízeními, ale skrze spleť osob, podílů a dohod o činnosti zůstává politické zasahování de facto zachováno. Politická odpovědnost se ovšem rozostřuje. V tomto bodě vstupuje do hry veřejný prostor, konkrétně umění ve veřejném prostoru.
I pro tuto oblast byla totiž odpovědná administrativní jednotka obdobně převedena na soukromoprávní strukturu Kunst im öffentlichen Raum GmbH (KÖR, Umění ve veřejném prostoru sro).1 GmbH Kunst im öffentlichen Raum je výstavní instituce připojená ke Kunsthalle Wien a disponuje ročně rozpočtem cca 800 000 EUR. Externí experti tvoří porotu, která se v pravidelných intervalech obměňuje a rozděluje peníze. Financovat projekt mimo tento rozpočtový balík je možné jen s velkými obtížemi. Úkolem KÖR je také pomoci překonávat administrativní překážky dané administrací veřejného prostoru, jehož uskutečňování je jenom v počátcích.2 Tyto administrativní překážky představují další z problémů umění ve veřejném prostoru. Projekty čelí tak nesmírnému množství povolovacích řízení a správních poplatků, že mnohé, především ty menší, ztroskotají již
v zárodku.
Dalším aspektem je stále častější podléhání veřejného prostoru komerčním zájmům, což je možné demonstrovat na relativně nedávném zákazu volného vylepování plakátů. V roce 2008 byly plochy k volnému plakátování citelně omezené, a sice tak, že společnost blízká městu umístila na celém území Vídně předpřipravené plochy pro plakátování, spolu s hrozbou žaloby při volném plakátování. Několik málo ploch se nechalo „volných“, zbytek se svedl do nařízených kolejí – kdo potřebuje plochy pro plakátování, může si
je koupit. S odpovídajícím časovým předstihem a za cenu, která je pro mnohé malé producenty kultury prohibitivní. Souvislost omezení volně přístupných reklamních ploch
a umění ve veřejném prostoru je vidět jen nepřímo, ilustruje ale dobře souhru administrativy a komerčních zájmů ve Vídni: jednak se rozšířil vliv již beztak výrazné administrativní sítě a jednak byla tato síť vyjmuta z kulturně-politického diskursu. Na druhé straně bude využití samotného veřejného prostoru stále více omezováno na velké akce komerčních poskytovatelů, protože pouze tito mají finanční kapacitu a lidské zdroje umožňující za takových rámcových podmínek získat povolení. A kdo si toto nemůže dovolit, musí se stáhnout do soukromí nebo do ilegality. Povolování menších, nekontrolovatelných intervencí – které tak jako tak nikdy nebyly vídeňskou specialitou – ustupuje ve prospěch komerčně zaměřených akcí.
Závěrem lze konstatovat, že ve Vídni není v této chvíli příznivá půda pro vývojové trendy – a už vůbec ne, pokud je zde ruku v ruce vytvářený odpovídající typ veřejnosti. Nekontrolovatelné akce v urbánním prostoru – i když jsou tak malé – zjevně vyvolávají v politické sféře a správním aparátu značné obavy. Vzniká tak zdánlivě protikladná směs politiky kontroly a privatizace, která právě v této kombinaci funguje: veřejný prostor je jako prostředek reklamy prodáván nejvyšší nabídce.

Autorka je členkou Forschungsgesellschaft für kulturpolitische und kulturökonomische Studien, Vídeň



1 Detailní popis procesu této přeměny včetně přechodné formy, Fondu Umění ve veřejném prostoru, by překračovalo hranice tohoto příspěvku.
2 V roce 2008 se například nemohl uskutečnit z bezpeč-nostních důvodů projekt skupiny netbase, který spočíval v tom, že na městské centrum se budou vrhat stíny helikoptér.





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona
V oblasti kultury již není nic, co by nebylo použito, vyždímáno, obráceno naruby a v prach. Klasickou kulturu dnes dělá „nižší vrstva“. Ve výtvarném umění jsou někdy umělci pro odlišení nazýváni výtvarníky. Ostatní umělci musí hledat v jiných vodách a bažinách, aby předvedli něco nového, jiného, ne-li dokonce ohromujícího. Musí být přízemní, všední, političtí, manažerští, krutí, hnusní nebo mimo…
Obsah 2016/1 Obsah 2016/1
Obsah nového čísla.
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…