|
Nar. 1977, studuje ve třetím ročníku ateliéru grafiky Vladimíra Kokolii na Akademii výtvarných umění v Praze.
Autorka patří k marginální skupině umělců, kteří se pokouší zachytit na svých kresbách a malbách krajinu, nebo spíš osobní dojem z této krajiny, která v současné době má pro lidský život i pro umění zcela jiné významy než dřív. Pastely, které vytváří Jitka Chrištofová, nevznikají v plenéru, ale podle fotografií. Krajinu tedy autorka vnímá zprostředkovaně skrze nezbytné médium, ale nejde tak ani o koncept jako spíš o pocit, který může vyvolat vzpomínka na krajinu. Není podstatné zahrnout do obrazu něco živého, skutečného, věrohodného a sentimentálně blízkého. Chrištofová se snaží uchopit pomocí barev strukturu a její pomocí vyjádřit určitý prostor - ať už mentální nebo fyzický. Podobně zobrazuje i osobní tělesné pocity a abstrahuje je podle své meditativní zkušenosti.
Doporučené články
|
|
V oblasti kultury již není nic, co by nebylo použito, vyždímáno, obráceno naruby a v prach. Klasickou kulturu dnes dělá „nižší vrstva“. Ve výtvarném umění jsou někdy umělci pro odlišení nazýváni výtvarníky. Ostatní umělci musí hledat v jiných vodách a bažinách, aby předvedli něco nového, jiného, ne-li dokonce ohromujícího. Musí být přízemní, všední, političtí, manažerští, krutí, hnusní nebo mimo…
|
|
|
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
|
|
|
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…
|
|
|
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006
Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
|
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář