|
Nar. 1975, v letech 1994-98 studoval v otevřeném ateliéru Rudolfa Sikory na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě, v současné době je na stáži v intermediální škole Milana Knížáka na pražské Akademii výtvarných umění
Sociálně laděné instalace a videa Juraje Dudáše využívají všech současných masově mediálních projevů od reklamy až po internet. Dudáš zkouší tato média používat pro vyjádření velmi osobních pocitů. Formou televizního či digitálního kvízu rozmlouvá s vyššími silami, dává dotazník sám sobě, vytváří interaktivní hypertexty. Umělecké objekty prezentuje jako zboží, ovšem zboží ideologické. Obchod s ideemi jakoby diktuje umělec, který je ve skutečném světě monopolních firem bezmocný. Otázka moci a bezmoci se v Dudášově díle objevuje v poměru, který je dán ironickou sebereflexí.
Doporučené články
|
|
V oblasti kultury již není nic, co by nebylo použito, vyždímáno, obráceno naruby a v prach. Klasickou kulturu dnes dělá „nižší vrstva“. Ve výtvarném umění jsou někdy umělci pro odlišení nazýváni výtvarníky. Ostatní umělci musí hledat v jiných vodách a bažinách, aby předvedli něco nového, jiného, ne-li dokonce ohromujícího. Musí být přízemní, všední, političtí, manažerští, krutí, hnusní nebo mimo…
|
|
|
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…
|
|
|
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006
Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
|
|
|
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
|
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář