dojem, že slyšíme postřehy někoho, kdo už tu vlastně není, dojem setkání s duchem, svědkem naší nedávné minulosti, který reaguje na vidění těch, co tady ještě jsou, aniž by ještě mohl ovlivnit jejich názor.
Režisér Jordi Niubó se ve svém dvoudílném dokumentu, na základě série výpovědí tzv. pamětníků a reakcí Egona Bondyho na ně, pokusil vytvořit dojem, že slyšíme postřehy někoho, kdo už tu vlastně není, dojem setkání s duchem, svědkem naší nedávné minulosti, který reaguje na vidění těch, co tady ještě jsou, aniž by ještě mohl ovlivnit jejich názor. Osou celého dokumentu jsou témata, které prochází celým Bondyho dílem - smysl lidského bytí a vztah člověka k Bohu. Témata, která jistě osloví každého z nás a která Bondy ve svém díle zpracoval velice přístupnou a vstřícnou formou, což dává naději, že stejně srozumitelná budou i v tomto dvoudílném dokumentárním filmu
Doporučené články
|
|
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
|
|
|
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…
|
|
|
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
|
|
|
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006
Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
|
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář