|
Nar. 1975, studuje ve 3. ročníku u Jiřího Davida v ateliéru vizuální komunikace na Akademii výtvarných umění v Praze.
Autor - poučený studiem na pedagogické fakultě – si vybírá sofistikovaná témata, která konceptuálně zpracovává. Mezi jeho větší cykly patří velké malby, Nerealizované objekty, na nichž se ve fauvisticky barevné krajině objevují neuvěřitelně konstruované architektonické útvary odkazující k Malevičovu suprematismu. Vypadá to jako nepatřičná otázka v nesprávném čase, na druhou stranu je to povedená metafora našich důvěrných absurdit. Mezi Mackeho oblíbená témata patří tabu. Nejsnadněji se nabízí náboženská víra versus pornografie – tuto pofidérní hranici balancuje Macek celkem úspěšně formou posunutých významů křesťanských ikon (do kterých vnáší kromě pornografie i politická témata jako jsou současné aktuální válečné konflikty), nejúspěšněji však v drobné instalaci Bůh nás nikde a nikdy neopouští, kde akcentuje rasistické motivy prostřednictvím církevních symbolů. Macke umí uchopit aktuální témata a možná právě proto, že do nich nevnáší příliš osobního, daří se mu razantně demonstrovat.
Doporučené články
|
|
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
|
|
|
V oblasti kultury již není nic, co by nebylo použito, vyždímáno, obráceno naruby a v prach. Klasickou kulturu dnes dělá „nižší vrstva“. Ve výtvarném umění jsou někdy umělci pro odlišení nazýváni výtvarníky. Ostatní umělci musí hledat v jiných vodách a bažinách, aby předvedli něco nového, jiného, ne-li dokonce ohromujícího. Musí být přízemní, všední, političtí, manažerští, krutí, hnusní nebo mimo…
|
|
|
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
|
|
|
Když se dobře zorientujete, zjistíte, že každý měsíc a možná každý týden máte šanci získat na svůj kulturní projekt peníze. Úspěšní žadatelé mají peněz dost, průměrní tolik, aby dali pokoj a neúspěšné drží v šachu ta šance. Naprosto přirozeně tedy vznikly agentury jen za účelem žádání a chytré přerozdělování těchto fondů a také aktivity, které by bez možnosti finanční odměny neměly dostatek…
|
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář