Být připraven na bienále

Časopis Umělec 1997/3

01.03.1997

autoři projektů | bienále | en cs

The 101st international Biannial Exhibition in Venice is to start off yet another stereotypical art masquarade in June without which the „art world“ just cannot live. This year´s theme is just as vague as the ones before: Past, presence and future. This gives the national pavilions a chance to present anything. The Czech presentation has been doing so with good portion of gortesqueness for years.
At the last minute this year, a competition was announced addressing specifically five artists: David Černý, Ivan Kafka, Vladimír Kokolia, Jiří Příhoda and Kateřina Vincourová. The committee, including Petr Nedoma (The Rudolfinum Gallery direktor), Věra Jiroutová (Lidové noviny art critic), Miloš Vojtěchovský (curator of the National Gallery´s modern and contemporary art collection), Kurt Gebaurer (teacher at the Applied Arts Academy) and Dagmar Šefčíková (from the Culture Ministry), selected Ivan Kafka´s project.
These are the preconditions. Wat the result is gong to be like is hard to estimate.

01.03.1997

Poslat na e-mail Vytisknout

Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

3 krát 5
Jméno		Email

Doporučené články

	Afričtí upíři ve věku globalizace
	"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."

Le Dernier Cri a černý penis v Marseille

To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…

V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche

Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…

Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…