Časopis Umělec 2005/3 >> Viktor Špaček Přehled všech čísel
Viktor Špaček
Časopis Umělec
Ročník 2005, 3
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Viktor Špaček

Časopis Umělec 2005/3

01.03.2005

Lenka Klodová | nové tváře | en cs de es

Mám rád věci, ty mlčenlivé soudruhy

Intenzivněji jsem si na Viktora Špačka vzpomněla, když jsem jela autem do Berlína po hladké dálnici z Drážďan. Kolem se míhaly rytmizované zástupy lamp, vlnila se svodidla, ve městě semafory.
Technické prvky jsou spíš zrozené než stvořené. Svým zakotvením v normě a zákonu překračují meze lidského výtvoru. U jejich vzniku nestála náhoda ani lidská libovůle. V podstatě jsme si je nevymysleli dobrovolně, museli jsme je vymyslet, abychom se chránili před zraňujícími důsledky našich jiných aktivit – souvisejících např. s potřebou rychlého transportu.

Viktor Špaček není automobilový nadšenec ani technooptimistický umělec. Jeho díla obsahují právě ono uznání věcnosti a věčnosti banálních technoprvků. Přestože se třeba elektrické vypínače mohou vizuálně lišit kus od kusu, samotná podstata předmětu daná jeho funkcí se proměňuje jen velice pomalu. Je navázaná na celé technologické univerzum současnosti. Když Špaček pracuje s reálnými věcmi, eliminuje jejich náhodnost, jejich design, a používá je právě v jejich nahé, funkční, znakové podobě. Autor přiznává výrazný literární talent a ve svých výtvarných pracích se znaky předmětů užívá podobné postupy jako při zacházení se slovy v básni. Na Špačkovi by se daly dělat pokusy, které by ohledávaly a srovnávaly nosnost literárního a výtvarného vyjadřování. Vytvořil práce, které mají obě podoby. Např. k instalaci Tak jako tak tvoří ekvivalent báseň Najednou je celé to město.

Najednou je celé to město
jako tři hůlky, o sklo opřené.
Ale možná že tam není sklo.
A jsou jen hůlky opřené,
anebo opírání
se kamsi, nebo ani to …

Objekt Tak jako tak tvoří dva dřevěné rámy, bok po boku zatarasující chodbu. Dvě totožné scény: do plochy v rámu opřený smeták a lopata. Rozdíl: v pravém rámu sklo je a nářadí se o ně skutečně opírá, v levém rámu sklo není a nářadí trčí ve vzduchu, přitlučené k zemi. Nejvýraznější kvalita, která v tomto díle přidává body na stranu výtvarného projevu, je tělesnost. Výtvarné objekty, obrazy nevyjímaje, se vždy vztahují k tělu – mají rozměr a zabírají část prostoru, ve kterém se nacházíme, nějak se vztahují k pohybovým dějům, které chce tělo v tomto prostoru provádět. Viktor to ve svých dílech skoro filosoficky využívá – velmi banální situaci znejistí a přinutí nás přemýšlet, protože zaútočí na tělo. Chceš-li pokračovat v cestě, dobře si rozmysli, kterou ze dvou stran.
Instalace Zátiší s pohybem sestává ze dvou zvětšených přivolávačů výtahu, na kterých svítí červené světlo „V jízdě“. Přivolávače jsou v takovém měřítku, že ono červené světýlko signalizující jízdu je zároveň červené světlo „Stůj!“ z reálného semaforu. Měřítko hraje proti významu, vizuální popírá slovo. Drama probíhá vysokou rychlostí, aniž se něco hne.
Na závěr jedna kratičká Viktorova báseň časoprostorových kvalit:

Ozval se zvuk
jako když letadlo přestane letět...




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Afričtí upíři ve věku globalizace Afričtí upíři ve věku globalizace
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona
V oblasti kultury již není nic, co by nebylo použito, vyždímáno, obráceno naruby a v prach. Klasickou kulturu dnes dělá „nižší vrstva“. Ve výtvarném umění jsou někdy umělci pro odlišení nazýváni výtvarníky. Ostatní umělci musí hledat v jiných vodách a bažinách, aby předvedli něco nového, jiného, ne-li dokonce ohromujícího. Musí být přízemní, všední, političtí, manažerští, krutí, hnusní nebo mimo…
Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.