Časopis Umělec 2005/3 >> Viktor Špaček Přehled všech čísel
Viktor Špaček
Časopis Umělec
Ročník 2005, 3
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Viktor Špaček

Časopis Umělec 2005/3

01.03.2005

Lenka Klodová | nové tváře | en cs de es

Mám rád věci, ty mlčenlivé soudruhy

Intenzivněji jsem si na Viktora Špačka vzpomněla, když jsem jela autem do Berlína po hladké dálnici z Drážďan. Kolem se míhaly rytmizované zástupy lamp, vlnila se svodidla, ve městě semafory.
Technické prvky jsou spíš zrozené než stvořené. Svým zakotvením v normě a zákonu překračují meze lidského výtvoru. U jejich vzniku nestála náhoda ani lidská libovůle. V podstatě jsme si je nevymysleli dobrovolně, museli jsme je vymyslet, abychom se chránili před zraňujícími důsledky našich jiných aktivit – souvisejících např. s potřebou rychlého transportu.

Viktor Špaček není automobilový nadšenec ani technooptimistický umělec. Jeho díla obsahují právě ono uznání věcnosti a věčnosti banálních technoprvků. Přestože se třeba elektrické vypínače mohou vizuálně lišit kus od kusu, samotná podstata předmětu daná jeho funkcí se proměňuje jen velice pomalu. Je navázaná na celé technologické univerzum současnosti. Když Špaček pracuje s reálnými věcmi, eliminuje jejich náhodnost, jejich design, a používá je právě v jejich nahé, funkční, znakové podobě. Autor přiznává výrazný literární talent a ve svých výtvarných pracích se znaky předmětů užívá podobné postupy jako při zacházení se slovy v básni. Na Špačkovi by se daly dělat pokusy, které by ohledávaly a srovnávaly nosnost literárního a výtvarného vyjadřování. Vytvořil práce, které mají obě podoby. Např. k instalaci Tak jako tak tvoří ekvivalent báseň Najednou je celé to město.

Najednou je celé to město
jako tři hůlky, o sklo opřené.
Ale možná že tam není sklo.
A jsou jen hůlky opřené,
anebo opírání
se kamsi, nebo ani to …

Objekt Tak jako tak tvoří dva dřevěné rámy, bok po boku zatarasující chodbu. Dvě totožné scény: do plochy v rámu opřený smeták a lopata. Rozdíl: v pravém rámu sklo je a nářadí se o ně skutečně opírá, v levém rámu sklo není a nářadí trčí ve vzduchu, přitlučené k zemi. Nejvýraznější kvalita, která v tomto díle přidává body na stranu výtvarného projevu, je tělesnost. Výtvarné objekty, obrazy nevyjímaje, se vždy vztahují k tělu – mají rozměr a zabírají část prostoru, ve kterém se nacházíme, nějak se vztahují k pohybovým dějům, které chce tělo v tomto prostoru provádět. Viktor to ve svých dílech skoro filosoficky využívá – velmi banální situaci znejistí a přinutí nás přemýšlet, protože zaútočí na tělo. Chceš-li pokračovat v cestě, dobře si rozmysli, kterou ze dvou stran.
Instalace Zátiší s pohybem sestává ze dvou zvětšených přivolávačů výtahu, na kterých svítí červené světlo „V jízdě“. Přivolávače jsou v takovém měřítku, že ono červené světýlko signalizující jízdu je zároveň červené světlo „Stůj!“ z reálného semaforu. Měřítko hraje proti významu, vizuální popírá slovo. Drama probíhá vysokou rychlostí, aniž se něco hne.
Na závěr jedna kratičká Viktorova báseň časoprostorových kvalit:

Ozval se zvuk
jako když letadlo přestane letět...




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
Nevydařená koprodukce Nevydařená koprodukce
Když se dobře zorientujete, zjistíte, že každý měsíc a možná každý týden máte šanci získat na svůj kulturní projekt peníze. Úspěšní žadatelé mají peněz dost, průměrní tolik, aby dali pokoj a neúspěšné drží v šachu ta šance. Naprosto přirozeně tedy vznikly agentury jen za účelem žádání a chytré přerozdělování těchto fondů a také aktivity, které by bez možnosti finanční odměny neměly dostatek…
Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.