Časopis Umělec 2010/1 >> Junshengova řeč lásky Přehled všech čísel
Junshengova řeč lásky
Časopis Umělec
Ročník 2010, 1
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Junshengova řeč lásky

Časopis Umělec 2010/1

01.01.2010

Ivan Mečl | greyscale | en cs de

Zhao Junsheng je přesný opak ustáleného obrazu současného čínského umělce. Žádný vychrtlý copatec s brýlemi a bradkou, ironickým pohledem a příležitostným sakem. Junsheng má býčí postavu, povahu pandy a kulatou hlavu s ježkem. Stále si jen kreslí a maluje ve svém panelákovém bytě na okraji Pekingu, nedaleko hlavní ulice a výpadovky zároveň, plné levných restaurací a podniků s erotickými službami.
Dokončoval právě cyklus čtyř set tužkových kreseb, když jsem ho s kolegou Shu Jangem na konci tropického léta 2009 navštívil. Pracoval na něm od roku 2008 a zpočátku byl ozdravnou terapií na následky rozchodu po desetiletém vztahu. Pak se ale do obrazů zamotaly i smyšlenky, erotické fantazie, více či méně věrohodné pověsti a příběhy vyslechnuté od přátel.
Junsheng moc nepočítá s nezasvěceným divákem. Pro čínského diváka jsou srozumitelné některé alegorie a symbolika, ale i on potřebuje autorovo vyprávění, aby mohl v obrazu vypátrat celý příběh. Je to jako s únosem dcer Leukippových nebo Lotem a jeho ženou — stačí nám už jen název nebo elementární dodržení kánonu zobrazení a zjeví se nám celé jejich dobrodružství i s historickým pozadím. Koho ale opustila zvědavost, ten se o příbězích skrytých v dílech současných autorů mnoho nedoví. Spokojí se s estetickým prožitkem a postaví vysvětlení na několika univerzálních symbolech. Víme, že je to povrchní, nefunguje to a přece je na tom postavena velká část současné teorie umění. Je nám jedno, jestli je výklad správný či nikoli — jsme vděčni za jakýkoli výklad — estetický text stvořený jako fikce teoretické práce.
Například kresba Ta hluchá dívka je z těch, které vycházejí z Junshengovy zkušenosti. Vlevo u díry ve zdi se povaluje jeho svatební fotografie, ale svatba se nakonec nekonala. Na podlaze sedí muž a do díry ve zdi leze žena přes rozbitou fotografii, jejich oči se nevnímají, každý už je v myšlenkách někde jinde. V místnosti se objevují zvětšeniny obyvatel a dekorací z jejich přemítání.
V Junshengových kresbách je myšlenka postavy obrazu často zhmotněna, jakoby se povalovala v ději nebo do něho přímo zasahuje. Děje odehrávající se uvnitř často vyvléká ven před dům či na práh kolemjdoucímu uzavřeného, neviděného prostoru. Tak je tomu i u Pekingského domečku, kde se svérázný sexuální akt s malou dívkou z jihu odehrává na ulici. Jako mnoho dalších je inspirován vyprávěním přátel a rozhovory s venkovskými dívkami, které se v jeho okrsku prodávají městským lidem. Jsou to naivní a ztracené holky, co odešly z hor a vesnic za prací. Ve dnech státních svátků nabízejí své služby s velkou slevou. Kdoví jestli naplňují čínský kodex potomků a posílají část výdělku zpět rodičům.
Junsheng ale ve svých kresbách nesoudí, nemoralizuje a jen názvy, které jsem si vynutil, se občas sarkastickou, ale chápající metaforou dotkne charakteru jeho hrdinů. Tolerance je namístě — musí totiž odpustit i sám sobě tu spoustu erotických fantazií. Na kresbě Konečně se do toho pustila je například jeden z vysněných kusů nábytku, které mají sloužit k uspokojování zvláštních vášní a krkolomným sexuálním hrám.
Některé Junshengovy kresby jsou krátkým pohledem na cizí příběh nerovného vztahu, kterého byl i nechtěným svědkem. Krysí poklad je o majitelce čajovny a jejím žárlivém nápadníkovi, který ji neustále sledoval, až už nedělal nic jiného. Jednou, když se v čajovně Junsheng zastavil, dostal od ní darem objekt ve tvaru čínského prutu zlata, který byl používán na vylévání první konévky a zbytků čaje při čajovém obřadu. Každý takový předmět získává časem oblíbenou barvu a může se stát jakýmsi talismanem. Symbol, kterému rozumíme, pouze když jsme se v podobné situaci někdy ocitli. Junsheng to snad tím názvem chtěl ještě víc zamotat.
Některé z kreseb lze chápat jako čistou sociální satiru. Ve scéně Mlčí, odmítá, souhlasí vystupuje opět sám Junsheng v pozici umělce na rozcestí. Smrt nebo ztrátu ideálů. Alegorickou smrt čínského umělce může zapříčinit nedostatek prostředků, u autora například proto, že nemá k vykonávání profese státní souhlas. Nebo ztráta snů a ideálů, příklon k pragmatismu, což chápe Junsheng stejně jako kastraci.

V současnosti připravuje Zhao Junsheng všechny kresby ke knižnímu vydání.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…
Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…