DIVUS PRAHA: Martina Klouzová – Niubó: Poslední sochy
Martina Klouzová – Niubó: [b]Poslední sochy[/b]

Martina Klouzová – Niubó: Poslední sochy

07.11.2015 - 15.11.2015

DIVUS PERLA | en

Výběr soch z let 2005 – 2015, realizovaných nebo zamýšlených pro veřejný prostor.

Sochy z posledních deseti let jsou hodně ovlivněné mojí životní situací. Zůstala jsem na venkově sama s dítětem a věnovala se pouze synovi a práci. Lidé, se kterými jsem se nejčastěji setkávala a se kterými jsem téměř výhradně mluvila byly děti. to se odrazilo i v mých věcech. Jejich svět mi svou poetickou surovostí pomáhal transformovat moje představy.

V posledních deseti letech se věnuji převážně tvorbě soch a objektů do veřejného prostoru. Klasický galerijní prostor mne nikdy příliš nepřitahoval. V devadesátých letech jsme hodně vystavovali ve vybydlených domech a jiných opuštěných prostorech, kde jsem vytvářela instalace, určené přímo na konkrétní místo. Později mi ale začala vadit pomíjivost těchto instalací a začala jsem se věnovat klasičtějšímu pojetí objektu a sochy. Sochy z posledních deseti let jsou hodně ovlivněné mojí životní situací. Zůstala jsem na venkově sama s dítětem a věnovala se pouze synovi a práci. Lidé, se kterými jsem se nejčastěji setkávala a se kterými jsem téměř výhradně mluvila byly děti… to se odrazilo i v mých věcech. Jejich svět mi svou poetickou surovostí pomáhal transformovat moje představy. V  případě sousoší Kočky pro Libereckou radnici jsem tak úzce spolupracovala se svým, tenkrát asi čtyřletým synem Brunem, že jsem pouze upravila a „trochu“ zvětšila naše společné výtvory z modelíny.

Výstava představuje výběr soch, realizovaných nebo zamýšlených pro veřejný prostor. Některé, vznikly na základě zadání, jiné na svůj prostor pro trvalé umístění ještě čekají. Jedná se prakticky o modely - originály, které jsou pak pro konkrétní prostor realizovány v trvanlivém materiálu.






07.11.2015 - 15.11.2015
Send to e-mail

Comments

Milan Bartoš | 02.04.2016 16:11

Také jsem tak daleko dočural

Add new comment

Recommended articles

My Career in Poetry or: How I Learned to Stop Worrying and Love the Institution My Career in Poetry or: How I Learned to Stop Worrying and Love the Institution
An American poet was invited to the White House in order to read his controversial plagiarized poetry. All tricked out and ready to do it his way, he comes to the “scandalous” realization that nothing bothers anyone anymore, and instead of banging your head against the wall it is better to build you own walls or at least little fences.
Acts, Misdemeanors and the Thoughts of the Persian King Medimon Acts, Misdemeanors and the Thoughts of the Persian King Medimon
There is nothing that has not already been done in culture, squeezed or pulled inside out, blown to dust. Classical culture today is made by scum. Those working in the fine arts who make paintings are called artists. Otherwise in the backwaters and marshlands the rest of the artists are lost in search of new and ever surprising methods. They must be earthbound, casual, political, managerial,…
An unsuccessful co-production An unsuccessful co-production
If you know your way around, you might discover that every month and maybe even every week you stand the chance to receive money for your cultural project. Successful applicants have enough money, average applicants have enough to keep their mouths shut, and the unsuccessful ones are kept in check by the chance that they might get lucky in the future. One natural result has been the emergence of…
Intoxicated by Media Déjà-vu / Notes on Oliver Pietsche"s Image Strategy Intoxicated by Media Déjà-vu / Notes on Oliver Pietsche"s Image Strategy
Goff & Rosenthal gallery, Berlin, November 18 - December 30, 2006 Society permanently renegotiates the definition of drugs and our relationship towards them. In his forty-five minute found-footage film The Conquest of Happiness, produced in 2005, Oliver Pietsch, a Berlin-based video artist, demonstrates which drugs society can accommodate, which it cannot, and how the story of the drugs can be…