Parta Analog (67') -- začátek promítání v 18.00
Česká televize si u Martina Duška objednala "laskavý pořad k poctě 60. výročí založení ČST". Martin Dušek, režisér, kterého předtím zatkli při natáčení dokumentu Mein kroj na srazu sudetských němců, protože byl oblečen ve vlastním monstrózním kroji a při natáčení dalšího filmu Rozezlení byl obviněn z pošlapání památky obětí lidického masakru, rád výzvu přijal. Přichází s konceptem "dokureality show" jejíž subjekty jsou osmdesáti až devadesátiletí bývalí pracovníci ČST, kteří po desítkách let mimo televizi dostávají "poslední šanci natočit televizní pořad". Matadoři se práce chápou s velkým nasazením a částečně pomocí analogové techniky vytvářejí své programové pásmo. Potýkají se nejen s technickými problémy, schopnostmi omezenými stářím ale i osobními animozitami, které znovu ožijí. Dušek se svým vlastním štábem sleduje přípravy pořadu a pokouší se skládat portrét televizáctví a televize, ukázat iluze a dilemata spojená s prací v televizi obecně a v totalitní společnosti zvlášť. Výsledný film je parafrází moderních televizních "formátů" a zároveň je naplňuje tak, že byl Dušek v televizi pochválen. Selhal ve svém záměru, nebo naopak nastavil televiznímu molochu rafinované zrcadlo?
Ruce naší Dory -- začátek koncertu v 20.00
"Tak jednou provždy než zatajím dech
tohle není hudba, tohle není zpěv
je žemlovka ztuchlá, to podzemní let
je žeroucí motýl, to kvetoucí sněť"
Recommended articles
|
|
Why political intellectuals, do you incline towards the proletariat? In commiseration for what? I realize that a proletarian would hate you, you have no hatred because you are bourgeois, privileged, smooth-skinned types, but also because you dare not say that the only important thing there is to say, that one can enjoy swallowing the shit of capital, its materials, its metal bars, its polystyrene…
|
|
|
Nick Land was a British philosopher but is no longer, though he is not dead. The almost neurotic fervor with which he scratched at the scars of reality has seduced more than a few promising academics onto the path of art that offends in its originality. The texts that he has left behind are reliably revolting and boring, and impel us to castrate their categorization as “mere” literature.
|
|
|
Goff & Rosenthal gallery, Berlin, November 18 - December 30, 2006
Society permanently renegotiates the definition of drugs and our relationship towards them. In his forty-five minute found-footage film The Conquest of Happiness, produced in 2005, Oliver Pietsch, a Berlin-based video artist, demonstrates which drugs society can accommodate, which it cannot, and how the story of the drugs can be…
|
|
|
There’s 130 kilos of fat, muscles, brain & raw power on the Serbian contemporary art scene, all molded together into a 175-cm tall, 44-year-old body. It’s owner is known by a countless number of different names, including Bamboo, Mexican, Groom, Big Pain in the Ass, but most of all he’s known as MICROBE!… Hero of the losers, fighter for the rights of the dispossessed, folk artist, entertainer…
|
|
Comments
There are currently no comments.Add new comment